Z deníčku upsané holky VII: Vzácná a drahá návštěva přijela do Joensuu :-)

Moikka, 

tak nám zbývá jen 46 dnů, než pojedu domů. Je to sice za chvilku, ale už se nemůžu těšit, že tady někoho z Čech přivítám, protože má nejdražší polovička je momentálně v Helsinkách a čeká na letadlo do Prahy. Co vám budu povídat, těch 5 dnů, co jsem s ním tady strávila, bylo moc hezkých. Proto jsem se rozhodla vám o tom něco i napsat, zároveň to bude sloužit i pro nás. Za pár let si přečteme, co jsme to tady dělali a viděli. Vůbec tento blog píšu z několika důvodu, vy se dozvíte, jak tady žiji, já si píšu něco na způsob deníčku, takže si to budu moci v budoucnu připomenout a potom taky jeden z důvodů bude, že mě to zkrátka baví. A třeba někomu budou tyto informace o erasmu, Finsku atd. užitečné.

První finská společná fotka

K. mi přijel v noci z úterý na středu. Do Joensuu měl přiletět 0:35 a potom jet busem na autobusové nádraží, kde jsem ho měla čekat. Nechtěla jsem, aby se náhodou stalo, že vystoupí z busu a já nikde nebudu, proto jsem nečekala na smsku a jela jsem na nádraží v tuto docela pozdní hodinu. byla jsem tam už za 10 minut jedna s žádnou zprávou od K. Začínala jsem být nervózní, co když spadlo letadlo, co když mají velké zpoždění, co když mu nefunguje mobil. Začínalo mi být taky pěkně zima. Začala jsem prvně chodit sem a tam, později i kolem budovy, abych se alespoň trochu zahřála. Když najednou jsem slyšela zvuk letadla a poté ho i viděla, bylo dost nízko, tak jsem si říkala, jestli je to letadlo s mým milým, byly argumenty pro i proti. Ale poté, co se letadlo stočilo správným směrem, bylo mi to jasné. Za pár minut jsem také konečně dostala smsku o oznámení přistání, hurá! Teď ještě počkat na autobus. Nakonec to docela uteklo a proběhlo moc krásné přivítání. po dvou měsících setkávání jen na skypu jsme se konečně mohli obejmout a další věci :-)

I sluníčko sem tam vylezlo a my si mohli udělat další fotku, i když bylo pod nulou.

Byla ale zima, takže jsme pospíchali domů. Ve středu jsme ale bohužel museli vstávat brzo, protože jsme šli do mé školy, navíc se mi nepodařilo sehnat kolo pro K., takže jsme museli vycházet o hodinu a čtvrt dříve. Prvně proběhla hodina hudební výchovy se skvělou učitelkou Helenou, jsem ráda, že to zrovna vyšlo na ní, že ji Kubík viděl. Akorát se mu chudáčkovi chtělo spát, naspali jsme asi takové 3 hodinky. Poté jsme měli hodinu prcovních činností, kde jsme měli v tento den dodělat našeho maňáska, což se mi naštěstí podařilo stihnout. Není  úplně doladěný do detailů, ale hlavně že je. Tarja - učitelka na tento předmět - za K. hned přišla a ukázala mu, jak používat jehlu na pracování s plstí a on vytvořil kometu, moc pěknou, kterou mi daroval, zrovna se na ní koukám.

Můj samuraj ve flamenco šatech s rukavičkami, finským opaskem a pivem, z kterého jde vidět jen pěna. Ale srdíčko s českou vlajkou to jistí. Jo! Naučila jsem se základní typ háčkování, teda naučila...zvládla jsem jednu řadu a to ještě dost pochybně.

Poté jsme šli na náš první oběd do menzy. Bohužel cena pro návštěvníka byla vyšší, než jsem původně myslela, proto další dny jsme se o oběd dělili. Ale nebyl problém si toho hodně nacpat na talíř. najedli jsme se vždy více než do syta. K. se ale naše menzy moc líbily, salátkový a chlebový bar si musí oblíbit všichni. Ve středu jsme na oběd měli tresku v nějaké omáčce, to bylo moc dobré, ve čtvrtek zapečené těstoviny s rajčatovo-masovou směskou, to nebylo nic extra, ale chutné to bylo, navíc jsme si dali ještě po obědu kafe s finskou pullou a ve středu byla speciální akce na cupcaky s halloweenskou tématikou. Škoda, že některé fotky se mi zázračně z mobilu vytrácejí. V pátek jsme si dali vegetariánský oběd, nějakou směsku zeleniny na způsob ratatouille a dojedli se pořádnou dávkou chleba s česnekovým nebo bazalkovým pestem.

Treska s hořčicovo-pórkovou omáčkou

Rýže s vegetariánskou směsí, vpravo talíř salátu s brusinkami a také chleba s česnekem

Po obědě jsem Kubu provedla po kampusu a poté se šli podívat na den otevřených dveří střední školy, což bylo v rámci jednoho mého předmětu. Žasli jsme, jak je ta škola moderní a vybavená. Fotky s popiskem asi ukážou více. Např. v místnosti pro učitele bylo masážní křeslo nebo americká lednička a pořádný kávovar. Já chci tady učit! Ale ani žáky nezanedbávají. Můžou si zahrát kulečník, jít se dívat na hokej na velkou plazmu apod.

Výzdoba ve výtvarné učebně mě nadchla, to si budu chtít udělat.
Masážní křeslo pro učitele / místnost pro učitele: je libo kávičku a poklábosení?

Biliár / posilovna
místnost s velkou televizí / jídelna s pódiem

Poté jsme šli už konečně domů. popovídali si na skypu s našima a nachystali večeři, na pořadu byl domácí hamburger na finský způsob = s finskou žitnou houskou. Bohužel mleté nebylo nejkvalitnější, tak to nebylo úplně podle mých přestav, ale prý chutnalo. I pitomé hranolky se mi podařilo připéct v troubě, ale byly tak opravdu křupavé :D

Náš hambáč s placatou žitnou houskou

Po takovém únavném dni jsme šli dříve spát. Ve čtvrtek jsem si přivstala a udělala na snídani jablečný krambl, který bohužel nemám vyfocený. Vůbec jsem se snažila vždy dělat dobré snídaně, jsem na ně expert a ráda si kvůli nim přivstanu. bylo fajn ráno kuchtit a poté jím jen mou drahou půlku vzbudit. Ve středu jsme začali mou vytříbenou verzí ovesné kaše, ve čtvrtek jablečným kramblem, v pátek prý udajně nejlepším francouzským toastem s nutellou a banánem (bohužel to bylo tou nutellou, ne mým umem), v pátek lívanci a v sobotu pudinkem.

Ovesná / francouzský toast s nutelou a banánem
lívance / karamelový pudink s jablíčkem

Po snídani jsme se šli kouknout na dvě hodiny náslechu na základní školu. Jedna hodina byla literatura probíhající jako knihovna. Děti měly průkazku do knihovny, šly vrátit a půjčit si knížky a poté si ve zbytku hodiny četly. Druhou hodinou byla hudební výchova, tam hrály na orffovy nástroje, to se mi moc líbilo. Akorát nevím, jestli z toho K. něco měl, já sice neumím finsky, ale přece jen jsem toho už já viděla dost a mám základ pedagogiky, abych věděla, co se asi děje. Po obědě jsme šli domů, měli jsme čas, tak jsme se koukli na český film Něžné vlny, nebylo to špatné, ale také nic extra. Po filmu jsme se vydali do restaurace Kerubi, pro kterou jsem se nakonec rozhodla. Má sice rockový ráz, interiér i hudba tomu odpovídala, takže žádná romantika, ale jídlo měli perfektní. Já si dala sezamového lososa s grilovanou zeleninou, Kuba si dal hamburger. Oba jsme byli spokojení. Servírování bylo nádherné, jak můžete vidět na fotce. Na závěr jsme ještě více potěšily naše chuťové buňky a daly si napůl dezert.

Já o vodě, Kuba vyzkoušel finské pivo / vodka nebo voda?
Čokoládové brownie se zmrzlinou, čokoládovou omáčkou, karamelkami, brusinkami a oříšky.
Sezamový losos s grilovanou zeleninou a chlebem s pomazánkou / Kerubi hamburger 

V pátek jsme si dali volné dopoledne na bytě. Po obědě ve škole šli v rámci hodiny finštiny do muzea, byla to spíše galerie.

Rychle jsme to prošli, protože jsme se těšili na návštěvu kavárny. To bylo zase strašně těžké si vybrat, co si člověk dá. Až jsem možná přebrala, ale ne, dortík byl dobrý, ale asi tam byly lepší. Po cestě zpátky jsme se stavili v obchodě a Kuba dostal nákupní horečku. Želé bonbóny jsou jeho. Navíc konečně jsem našla osobu, které chutnají salmiakki = slané lékořicové bonbóny. Prostě se k sobě hodíme, to říkám. Já konečně koupila Fazer čokoládu zimní edici, tedy jednu z nich, druhá jablečná přijde na řadu potom. Ale ta brusinkovo-mandlová je vynikající. Je tam cítím dost výrazně kardamon, který je tak pro Skandinávii typický. Také nám Kuba k filmu koupil jalapeňo brambůrky, které mi ještě zbyly, jak to bylo velké balení a pro sebe tentokráte české pivo s českou etiketou.

Kuba má radost z bonónků / náš nákup
Dortíky, kapučíno a čaj latté / korvapuusti

Večer nás čekal film a k tomu jsme si udělali takovou večeři. Tentokráte nás čekala nejnovější verze Popelky. Trošku přeumělkované, ale hrála tam má oblíbena Helena Bonham Carter (Bellatrix z HP). Před tím jsme ještě skypovali.

V sobotu dopoledne jsme si půjčilo kolo od spolužačky a konečně se jeli projet. Kubovi prý sice pořád zatáčelo doleva, nebrzdilo, přeskakoval řetěz a hlavně ho bolel zadek! vzpomněla jsem si na své začátky, teď už naštěstí zadek nebolí. Ale sám uznal, že to kolo je o mnoho rychlejší a hodně praktické. Také se divil, jak auta zastavují. Zajeli jsme se podívat do města k ortodoxnímu kostelu, k jezeru a udělali pár fotek.

Zapomněla jsem zmínit, že dva dny, co tady Kuba byl, byla teplota přes den už pod nulou. Opravdu je čas pomaličku obout si zimní boty a obléct zimní bundu. Já si oblékla už alespoň čepici z Norska, která se dá zavázat pod bradou, konečně mi tak netáhne do uší! Na oběd jsme si udělali huevos rancheros, dala jsem tam pálivou papriku, ale Kuba to prý ani necítil, holt je zvyklí na jinačí pálivost. Po obědě jsem upekla konečně tradiční finské šneky, které tady zplošťují a říkají jim korvapuusti. Zajímavostí je, že volně se to dá přeložit jako facka. No, minimálně příjemnou fackou bylo vždy vyjít z pokoje a cítit vůni skořice a kardamonu linoucí se z kuchyně.

Korvapuusti

Ale ještě než jsme si je dali s kafíčkem, jeli jsme se saunovat. Kousek od našeho bytu je místo, kde můžete po sauně se jít okoupat do jezera, funguje to i v zimě. Byla pěkná zima a po prvním ohřátí  sauně nám stačil ten studený vzduch, ale poté jsme se oba odhodlali do té vody vlézt. Co vám budu povídat, byl to masakr. Vydrželi jsme tam pár sekund, napoprvé tak asi dvě, když jsem šla potřetí a naposledy, možná to bylo deset. Ale mně se to ohromně líbilo, mám ráda takové šoky. Člověk potom cítil každičký kousek v těle. Nejhorší bylo, jak to strašně štípalo. Když člověk vylezl z vody, anjendou mu na tom studeném vzduchu, kde normálně chodí v čepici, šále, bundě bylo teplo v plavkách, protože to bylo pořád teplejší než být namočený ve vodě. Jsem ráda, že jsem si to vyzkoušela teď, protože potom až bude kolem led, to bude ještě větší masakr. Ale půjdu do toho.

Červená rozehřátí líca a za námi jezero, ve kterém jsme se fakt koupali!

Nejlepší bylo, jak nám potom venku vůbec nebyla zima! Doma jsme si dali korvapuusti, zaskypovali opět a večer k dalšímu filmu udělali pizzu. Film V hlavě opravdu doporučuji, super nový animák, u kterého jsem se zasmála, líbil se mi jeho humor.

Pizza se šunkou, sýrem, kukuřicí a sušenými rajčaty

To už byl bohužel poslední večer před námi. Před spaním jsme si povídali a usnuli společně v náručí. Ráno jsme si společně udělali snídani a po sbalení vyrazili. Na autobusáku jsme byli moc brzo. Autobus měl přijet v 11:05, což je 65 minut před odletem, což není moc brzo. Ale autobus nikde. Byli jsme pěkně nervózní, ptali jsme se nějaké Finky, která opět byla strašně ochotná. Když se tady na někoho obrátíte s otázkou nebo prosbou, jsou strašně moc ochotní! Hned to začala hledat na internetu a potom šla se podívat na jízdní řády. Když už jsme mysleli, že budeme muset využít taxíku. Bus přijel! Kuba jel ale opět sám. Stihla jsem mu dát jen rychlou pusu a už se zavíraly dveře. Alespoň jsem se nestihla moc rozbrečet a raději jela domů, tam mě ještě čekal dopis, který mi K. nechal na polštáři. To už bylo horší udržet pláč. Ale!

Trošku pozitivních myšlenek nezaškodí

Za chvíli se zase shledáme a nejen s ním, ale i s vámi ostatními. Nelituji toho, že jsem sem jela a upřímně si moc často nestýskám po domově. Vím, že jsem tady jen dočasně a že budu brzy doma. Však to tak rychle utíká. Navíc je skvělé si vyzkoušet žít v jiné zemi. Takže říkám na brzkou shledanou s vámi všemi, které mám ráda :-) A takhle se to musí brát.

Děkuji, Kubíčku, že jsi za mnou dojel, bylo to tady s tebou úžasné. Ráda jsem ti to tady ukázala, snad se ti tady líbilo. Teď jen doufám, že doletíš šťastně do Prahy.

A s vámi ostatními se pro dnešek také loučím a asi za týden bude další článek. Čeká mě teď náročnější týden, takže čas bude až o víkendu.

Moi moi

Lenka