Z deníčku upsané holky VI: Už jsem za polovinou

Moika!

Sama nevím, jak je to možné, ale můj pobyt ve Finsku se přechýlil do své druhé poloviny. Ten čas opravdu strašně letí. Z jedné strany jsem ráda, že budu brzo doma, budu obklopena češtinou, budu se svými blízkými a hlavně budou Vánoce, ale musím se přiznat, že se mi tady líbí a už teď vím, že se mi bude po některých věcech stýskat. Navíc se netěším na povinnosti, co mě čekají po příjezdu domů. Vážně si oddychnu, až budu mít tento semestr za sebou, snad co nejvíce úspěšně. Ale protože se nahromadilo dost věcí, o kterých bych vám chtěla něco napsat, je zde další článek.

Nahoře mé nové růžové kolo, konečně větší.

Začnu asi jednou podstatnou věcí. Mám opět nové kolo, už třetí. Mám totiž hrozný pech a roztrhl se mi řetěz na mém zeleném kole. Samozřejmě se to muselo stát před Lidlem asi 6 km od bytu v pátek večer, takže byla přede mnou vidina, jak se s nákupem potáhnu pěknou štreku, potom celý víkend bez kola a v pondělí zase cesta do centra. Naštěstí šlo na kole alespoň koloběžkovat, i když do kopce to nešlo. Navíc kolo není moc nakloněno koloběžkování, takže jsem se dost zpotila. V pondělí jsem šla do opravny, kde jsem si stěžovala, že stejně to kolo je pro mě malé, jestli nemají větší a oni vážně měli! Tak jsem dostala super růžové kolo, se kterým jsem přesně týden spokojeně jezdila, než… Jsem po škole zjistila, že jsem píchla! A to tak, že se na tom nedalo vůbec jet. Naštěstí jsem byla v centru a ještě jsem stihla otvíračku opravny, dokonce jsem na třetí zeptání dostala i náhradní kolo, které sice mělo osminu, ale pořád lepší než jít přes hodinu pěšky. Navíc mi nabídli i kafe a pullu (finskou sladkou housku) zdarma. Tím ale příběh nekončí.

V úterý jsem si šla vyzvednout kolo, vesele si jela do Lidlu a na zpáteční cestě jsem si všimla, že se mi kolo začíná znovu vyfukovat! Lidl je asi prokletý. To jsem si opravdu říkala, že mám pech jako blázen. Takže další ráno jsem byla v opravně znovu. Teď už naštěstí jezdím normálně, ale s mým štěstím, se mi s kolem brzy něco stane.

Musím se pochlubit jednou věcí. Finsky sice umím malinko, ale konečně jsem využila alespoň toho mála, co umím, když jsem si šla vyzvednout kolo. Jeden opravář anglicky neuměl a mé: Minun pyörä…alas (Moje kolo dole) zabralo a opravář mě pochopil a doprovodil dolů. Měla jsem ze sebe radost.

Toť má dlouhá historka týkající se kola. Zlepším vám náladu další fotkou. Vánoce se blíží a kdo by nechtěl takový suvenýr z Finska? Navíc když byla hodně dobrá akce – 18 Kč sleva na jednu čokoládu. Ale bylo mi trochu trapně u pokladny. Navíc Finové asi moc na akce nedají, nikoho jiného jsem to kupovat neviděla.

15 čokolád = 3kg

Také má sbírka pohlednic a dopisů se rozrůstá, hlavně díky mamince. Děkuji moc, mám vždycky strašnou radost, když vidím nápis na pohlednici s mým jménem. Takže klidně mi nějakou pohlednici pošlete, adresa: Karjamäentie 4D 31a, Joensuu 802 30, Finland.

Přejdeme k nějakým volnočasovým aktivitám. Minulý týden a víkend toho bylo docela dost. Ve čtvrtek večer jsme měli poznávací večírek ze sboru. Bylo to moc milé. Každý jsme měli přinést něco na zub. Takže jsem měla pěkně zdravou večeři: cookies, bábovku, chipsy, salmiakki atd. Nedivím se, že mě potom bolelo břicho. Ale alespoň trochu jsme se s někým novým seznámili, i když ne tak moc, jak bychom chtěly.

Stůl s "jídlem"

V pátek nás tutor Samuli pozval na bowling, protože ale skoro všichni ze skupiny napsali, že jsou v Petrohradě, byly jsme trochu zklamané, že to nevyjde. Ale Samuli nám napsal, že se můžeme připojit k jeho skupině kamarádů i tak. Musím se přiznat, že se nám až tak nechtělo, ale nakonec to byl strašně fajn večer. Prvně jsme hráli bowling, první kolo jsem s obrovským překvapením vyhrála, o dalších kolech raději pomlčím, ale bolela mě už ruku! Poté se šlo do sport baru a tam jsme si povídali. Konečně jsem měli příležitost mluvit s Finy a ne jen s erasmáky, opravdu to bylo moc milé setkání, snad někdy zase něco zorganizuje. Slibuje už dlouho domácí večírek.

V sobotu měl náš sbor koncert a nám se opět nechtělo, ale znovu se potvrdilo, že, když se ti někam nechce, nakonec jsi rád, že jsi šel. A opravdu náš první koncert se sborem jsme si užily, i když hned první písničku jsme trochu popletli (ne my konkrétně, ale celý sbor). Mezi pauzami jsem se bavila se dvěma Finkami, které se mi svěřily, že mají strach mluvit anglicky. Tenhle strach je pro Finy hodně typický. Přitom umí podle mého názoru anglicky lépe než my, ale jak jsou spíše introvertní povahy a ve škole dávají důraz na gramatiku, s mluvením mají vážně potíž. Tak jsem byla ráda, že jsem je rozmluvila. Já se jim zase svěřila, že bych chtěla umět více finsky, na to mi jedna holčina nabídla, že mě klidně bude učit. Ale bohužel asi toho nevyužiju, není kdy a stejně si myslím, že bych musela mít velkou slovní zásobu, abych s ní mohla nějak mluvit. Byla jsem ale ráda, jak se vždycky divili, že jsem schopná říct alespoň nějaké věty a základní fráze, taky několikrát chválili mou výslovnost.

Minulý týden a tento týden ve čtvrtek jsme slavily narozeniny od obou G. Já se ujala pečení, prvně to byl dýňový cheesecake se skořicí a poté čokoládový dort s brusinkami. Obojí bylo moc dobré, umím se pochválit, ale ten čokoládový dort byl fakt top, na to že jsem při jeho přípravě udělala pár chybiček (moc řídká poleva), ale vše jsem zachránila. Z dárku měly holky snad radost. Akorát mně se stala nemilá věc, podařilo se mi rozbít foťák, respektive fotit fotí, ale nefunguje displej, takže člověk může fotit jen odhadem.

Gábi F. měla narozeniny jako první.

A za týden další oslavička, tentokrát od Gabči N.. A tímto jsem z nás tří nejmladší :-)

Teď by se hodilo říct i něco o škole. Teď toho bylo docela dost, ale baví nás to. Chodili jsme hodně na náslechy do škol, kde si musíme psát i pedagogické deníky, což jsem vždycky ještě po večerech dodělávala. Ve školní knihovně jsem objevila Krtečka. Jinak už jsem viděla hodně hodin, vlastně více než musíme povinně, ale já chci tady toho pobytu využít co nejvíce a hodně navštěvovat školu. Byli jsme se podívat i na druhý stupeň, angličtina byla o ničem, ale hudebka se mi moc líbila

Se jmenovkou, učitelé mě potom hezky oslovují jménem / předloho pro prvňáčky v pracovních činnostech

Takhle vypadá učebna pro HV na druhém stupni, ukulele, kytary, metalofony, mikrofony, bicí a spoustu dalšího.

Hodně knížek s mumínky, ale i českého Krtečka najdeme v knihovně ve škole

Ve středy vždy máme předmět, ve kterém vyrábíme našeho slavného maňáska, vyzkoušeli jsme si techniku tzv. wet-felting a vyrobili z této „látky“ tělo. Příští hodinu musíme dodělat detaily. Tyto hodiny jsou skvělé, člověk si při těch ručních pracích krásně odpočine, navíc je hezký pocit, když mu pod rukama něco vzniká.

Vlna před / vlna po wet-feltingu
Flamenco šaty / Samuraj

Finští studenti ale umí udělat lepší kousky.

Další skvělou hodinou je ale i hudebka.Minulý týden jsme hráli na Orffovy nástroje (metalofon, xylofon atd.), tento týden pro změnu na kytary. Je skvělé, že je ve třídě tolik kytar. Akorát někteří byly z hraní docela mimo, jak jim to nešlo. Já si to ale docela užila, připomněla, kde je jaký tón a dokonce i zkusila zahrát na basovou kytaru. Nevěděla jsem, že je tak těžká!

Bohužel toho mám ale docela dost, pořád něco i na bytě dělám. O víkendu například čtu věci do předmětů, které mám v ČR. Navíc budu muset brzy psát eseje jak do předmětů tady, tak i tam. Ale nechci si stěžovat, jsem workoholik ještě s velkou zodpovědností, takže mě baví si organizovat čas, abych toho stihla co nejvíce. Takhle to navíc i rychle utíká, pořád něco dělám. A čas na relax si taky nějaký dávám, cvičím a taky se snažím péct.

Včera jsme byli na hokeji, bylo to moc fajn. Dokonce jsme se i po zápase seznámili se třemi hráči. Hokej to byl docela dobrý, myslím, že druhá nejlepší liga ve Finsku. Ale ne až tak dobrá, aby to hokejisty uživilo, musí mít jinou práci. I přes naše fandění nakonec tým z Joensuu prohrál, ale těsně. A to to začalo nadějně 2:0, ale skončilo 3:4 pro hosty.

Poslední poznámkou tohoto zase dlouhého článku bude stručně o počasí tady. Nerada to říkám, ale sluníčka a pěkného počasí už si tady asi moc neužijeme. Začal klasický finský vlhký podzim. Už jsem musela brát na sebe pláštěnku a ráno světla na kolo, protože už teď máme o hodinu a čtvrt méně dne než u vás. K tomu je hodně zataženo, takže teď o půl třetí odpoledne se mi zdá, jako by bylo 6 hodin. Ale po dnešním přesunu času nám bude dnes sluníčko zapadat 16:15! A bude hůře, zima se blíží. Na druhou stranu nemůžeme si stěžovat, minulý rok byl první sníh už na konci září, my ho ještě letos neměli, navíc v září a v první polovině října bylo fakt docela hezky, sluníčka jsme si na Finsko užili hodně. Nosím už termoprádlo pod kalhoty, ale zimní bundu ještě odmítám, tu až bude fakt zima. Protože nevím, co bych nosila potom. Ale zase taková zima ještě není. Nejhorší je, když prší a musíte jet v tom na kole. Navíc se mi roztrhla pláštěnka.

Přímo na univerzitě je v podzemí v jedné budově je přes dvacet klavírů, na které můžete cvičit.

Ale co, však vám se taky už zhoršuje počasí. Navíc to bude paráda si vařit teplé čaje, polévky a mít omluvu dát si čtvereček čokolády navíc.

Dnes jsem byla prát, nějak se toho strašně moc nakupilo. Sušička nestihla vysušit úplně všechno, teď mi ještě visí povlečení.

Dnes byl článek opravdu dlouhý, kdo ho dočetl dokonce, má u mě velký plusový bod! Těším se na vaše komentáře.

Moi moi

Lenka