Z deníčku upsané holky VIII: International dinner a jiné

Hei,

tak máme další týden za námi. Zbývá jen necelých 5 týdnů, začínám chytat paniku, že nic nestíhám. Ale ne, snažím se to tady užívat, jak jen to jde, akorát psaní esejí trvá.

Zástupci českého jídla: bramboráky, jednohubky, koláče a žemlovka, která na fotce chybí.

 Můžu být na sebe hrdá, že jsem ze sebe vyplodila už tolik stránek v angličtině. Přesto nemůžu říct, že by se má angličtina  zlepšila. Přece jen nejsem v anglicky mluvící zemi, takže všichni okolo mě dělají chyby. Já si už před nějakou dobou uvědomila, že je naprosto k ničemu mluvit bez chyb. Důležité je, aby byl člověk schopný se dorozumět a říct, co chce a co potřebuje. Jasně, že pro rozsáhlejší a hlubší komunikaci nevystačíte s přítomným časem, ale upřímně, pokud něžijete v zahraničí, stačí vám váš rodný jazyk a občas použít např. tu angličtinu, když potkáte turisty a chcete jim poradit, nebo naopak když jste v zahraničí vy, pokud nevyžaduje angličtinu vaše práce samozřejmě. Beru tohle jako skvělou zkušenost, jako budoucí učitelka anglického jazyka vím, na co budu dávat důraz, na to, aby se člověk nebál použít cizí jazyk a aby se naučil strategie, jak se vyjádřit, použít např. řeč těla je dobrá finta a opravdu funguje. 

Ale to jsem se rozepsala o angličtině, zpět k mému týdnu. Ten byl ve znamení práce na esejích, zkoušky z finštiny, začátku nového a posledního předmětu, pečení, koncertování a mezinárodní večeře. Pěkně po pořádku. 

Začneme třeba tím, že co dva týdny jsem teď chodila na speciální Taizé mši, která se mi líbí moc, protože se jedná o modlení hlavně zpívanou formou a já zpěv moc ráda. Navíc melodie, která je většinou líbivá, se pořád opakují, protože to má vždy jen jednu sloku. Když se písnička zpívá už po 20, většinou začnu mít i dobrou finskou výslovnost. Také je vždy zapáleno hodně svíček a má to kouzelnou atmosféru. Po mši jsem byla i poprvé na dýchánku, kde si člověk může pokecat a k tomu vzít nějaké občerstvení.

Taizé mši vedla žena, z toho jsem byla mile překvapena, holt my z katolického světa to moc neznáme.

 V ponděli jsme se šli podívat na loutkové divadlo, které bylo hlavně pro mladší děti. Líbí s emi moc, že v rámci školy probíhají často i takové mimovýukové akce. Divadlo bylo vtipné, i když mi trochu vadilo, že většina vtipů byla založená na nenápadném násilí. Připadá vám normální mlátit trubkou někoho po hlavě? No, hlavně, že se děti smály, ale šlo by je rozesmát i jinak.

Před sborem jsme měli volno a Švýcarka mě podruhé pozvala k sobě domů. Udělala nám vlastní chai latté se šlehačkou, otevřela kvůli mně salmiakki, které snad nikomu jinému kromě mně a Finů nechutná a dala mi vyzkoušet i švýcarský sýr Gruyère a speciální pomázanku, která prý chutná jen Švýcarům. Omyl, chutná i jídlozávislákovi Leničce. Je to velmi silná koncentrovaná pasat ze sušené zeleniny, Voní a chutná to jako bujón :-)

Domácí chai latté se šlehačkou

Musela jsem zkusit i svou variantu, teprve se ji ale učím dělat. Musím si najít svou oblíbenou kombinaci.

Ve středu ráno jsme měli poslední hodinu předmětu, kde jsme vyráběli mezinárodní maňásky. Naš skupina si připravila předem natočené video, které bylo fakt vtipné. Namluvily to totiž naši maňásci. Já například mluvila o naší lásce k pivě nebo jazykolam 333 stříkaček. Fakt nám bylo líto, že tahle hodina byla poslední. Mám dojem, že i učitelka měla slzy v očích, byla skvělá. Kéž by takových předmětů bylo více, kdy je člověku líto, že končí.  

Měli jsme poslední hodinu skvělého předmětu, loutka i s monogramem je fakt hotova.

Ve středu byl další koncert sboru. Filosofická fakulta uspořádala benefiční koncert kvůli Dnu červených nosů, kdy si lidé malují nebo kupují červené nosy, čímž přispívají na dobrou věc (nevím jakou konkrétně). Zpívali jsme dvě moc pěkněé písničky, dokonce po poslechu nahrávky musím uznat, že jsme zněli fakt dobře, na to že zkouška nebyla moc dobrá. Bohužel video je přístupné jen členům, ale musím si ho sehnat. Na koncert jsem po našem vystoupení zůstala, abych si poslechla ostatní a byla jsem hodně ráda, že jsem zůstala, studenti nebo učitelé byli moc talentovaní. Dvě holčiny tam zpívaly i sólově, docela jsem jim záviděla, chybí mi hodiny sólového zpěvu a možnost "předvést se", i když jsem měla vždycky hroznou trému, ale člověk chce ukázat, co umí a co se naučil.

Na náměstí začaly nějaké trhy

Ve čtvrtek jsme měli zkoušku z finštiny, která byla pro mě opravdu, pro ostatní docela jednoduchá. Bylo tam asi 5 cvičení a další dvě cvičení byla jen na získání bodů navíc. Takže, pokud tam mám několik pár chyb, určitě se vymažou těmi plusovými body z jiných cvičení. Hlavně poslední cvičení bylo napsat něco o sobě, takže věty typu: jmenuji se, mam jednu sestru, jsem z Česka atd.

Pátek byl velice plodný den. Dopoledne jsme pekli české koláče. Akorát jen první plech jsme udělaly z plněných koláč, potom, protože nám moc nešlo balení náplně do těsta, jsem náplň dávali do prohlubně těsta. Místo povidel jsme použili jahodovou marmeládu, takže nevypadaly úplně typicky, ale dobré byly. Škoda jen, že jsme každá měla jeden a 1/3 koláčku, exchange studenti byli strašně nenažraní, včetně nás, ale o tom až za chvilku. 

Kynuté koláče s tvarohem, marmeládou a posypkou, mňam.

 Po obědě jsme měli první hodinu posledního předmětu - Children as language learner, vzhledem k povaze předmětu a 5 kreditům za něj, jsme měly trochu obavy, ale asi zbytečné. Učitelka je opět strašně milá a je to spíše psycholožka než angličtinářka, což šlo poznat. Vím, že samochvála smrdí, ale myslím, že mám lepší angličtinu než ona. Hodina se mi moc líbila, bylo nás tam pouhých 10 a konečně alespoň jedna studentka byla Finka! Tím, že nás bylo tak málo a o tomto tématu už docela dost kvůli didaktikám v ČR umím, jsem se docela dost zapojovala mohla tak konečně speakovat anglicky i o odbornějším tématu a ne jen o tom, odkud jsem a co studuji. 

Česká sekce, hádejte, kdo dělat ten poster pro koláče :-)

Poté jsme chvíli pobyli doma a poté konečně jeli na International dinner. každý měl přinést nějaké jídlo ze své země. Čechů nás šlo docela dost, tak jsme se domluvili, kdo co udělá. My pekly koláče, dvě skupiny dělaly bramboráky, jedna skupina jednohubky a žemlovku jeden kluk, o kterém jsem až teď zjistila, že bydlí přesně pod námi, prý "nějaká holka nad námi skáče přes švihadlo" :D. Byli jsme tam snad první, tak jsme zabrali hezké místo. Musím říct, že jsme měli nejhezčí stůl, měli jsme i ubrus! Akorát soutěž o nejlepší jídlo jsme nvyhrávali, to vyhrálo sushi. Japonci to měli fakt krásně udělané, ale já pro ně nehlasovala, nejvíce mi chutnal francouzský quiche (slaný koláč se slaninou, sýrem, vajíčky a smetanou), protože ten zbožňuji, dále vietnamské jarní závitky a tiramisu. 

Sushi / estonské slané koláčky; dole: německá sekce se štolou, preclíky a bramborovými saláty / řecká sekce ještě v přípravném procesu dělání bagetek

Má první várka, pospolu to možná nevypadá tak dobře, ale zajímavé a dobré to bylo: quiche (ten trojúhelníček), čokoládový knedlíček z Korey, bramborák, jarní závitek, estonksý slaný koláček s dýní, jablečný holandský koláč se smetanou, sushi a německý cibulový koláč.

Jídla byla spoustu, ale prvně musela být nějaká prezentace od té organizace, než jsme mohli jít jíst. takže nám při pohledu a čekání na to množství jídla pěkně vyhládlo. Kdybyste potom viděli tu mělu, jak všichni se snažili co nejvíce posbírat na svůj talíř. Už po prvním talíři jsem byla plná a stejně jsem chodila okolo, kde ještě co zbylo. Sushi, tiramisu a řecké bagetky byly hned pryč. Většina jídel mi fakt chutnala, ale byl tam i ne moc dobrý až divný quiche s pudinkem místo smetany, spálený čokoládový koláč atd. Téměř vše se snědlo do půl hodiny. Všichni byli přejezení a bolela nás břicha, mě hlavně ke konci, šla jsme i později spát, abych nešla s takovým plným žaludkem do hajan.

Jídla bylo fakt spousta, dvě řady stolů

Poté probíhaly další soutěže, jako o nejlepší selfie, kterou jsme vyhráli...jupí! Nebylo moc účastníků, tak to je asi proto. Dostali jsme jeden lístek do tomboly každý navíc, což se vyplatilo, protože já ze 4 lístků vyhrála hned dvakrát! A to 3x3 poukazy do nějakého sportovního centra a poté druhá cena byla: plavecké brýle a 2x5€ do pekárno-kavárny. Na to, že nikdy nic nevyhrávám, super úspěch! 

Nejlepší selfie večeru

Zbytek týdny moc zajímavý nebyl, snažím se teď psát co nejvíce eseje a číst věci do školy v ČR, fakt už nezbývá moc času. Dnes nás čeká večer asi bowling s česko-slovenskou skupinou. Musela jsem to objednávat já, protože se do toho nikdo neměl, tak doufám, že překládač mi to přeložil dobře.

Ještě na závěr fotka našeho včerejšího výtvoru, když nám všechny koláče snědli, všemi deseti jsme využili nabídku jendoho českého páru dát nám pytlík finských borůvek, které kdysi nasbírali, ale mají jich už dost. Takže si teď můžeme pochutnávat na litým kynutém koláči s tvarohem a drobenkou s pravými finskými, i když mraženými, borůvkami.

Mějte se fanfárově.

Lenka