Z deníčku upsané holky X: Tajný výlet do Jyväskylä

Hyvää suununtaina, 

zbývá 25 dnů a budu v naší krásné zemi. Utíká to vážně jako blázen, za 11 dnů jedu do Laponska, kde už je kolem -10 stupňů, ale hlavně mají sluníčko od 10-14 a to bude ještě hůře. To u nás teplota kolem nuly, někdy pod, někdy nad, takže zase taková hrozná zima není, za to nám ale sněží a jezdit na kole je fakt docela challenge. 

Jyväskylä - město ve středním Finsku bez sněhu!

V pondělí ráno jsme měli opět hudebku a tentokráte byla opět skvělá! Hráli jsem od Abby - Mamma Mia, byli jsme rozděleni do skupin podle nástrojů, já hrála na metalofon (většina lidí by řela, že je to xylofón, ale ten by musel být ze dřeva) a s naší skupinkou jsme hráli takový tu známou předehru, kde se střídají vždy dva tóny. Bylo to fakt skvělé a všichni si to užívali, po hodině si všichni broukali Abbbu, je až neskutečné, jak jsou některé hity nesmrtelné. Já potom přijela domů a musela si pustit soundtrack z filmu Mamma mia a při tom jsem se dala do pečení, ale tentokráte jen maličkého. Konečně jsem využila formičky na muffiny a bábovičky a upekla hruškovo-perníkové muffiny. Byly krásně vlhké, žádné suché těsto.

Mamma Mia a muffinky

V úterý a ve středu mě čekal tak trochu "tajný" výlet do města ve středním Finsku - Jyväskylä. Možná se ptáte, proč tajný. Protože jsem tento výlet podnikla sama, spala u cizího člověka, mí rodiče to nevěděli a příteli jsem to řekla večer před odjezdem, aby se strachoval co nejméně. Už dávno jsem měla totiž pocit, že jsem ve Finsku, ale skoro pořád jsem jen ve škole nebo doma na pokoji a píšu eseje nebo článek na blog. Navíc, jak jsem tady se spolužačkami, navíc je tady skvělá organizace pro erasmáky, všechny výlety a akce byly vždycky organizované a já chtěla zažít i nějaké to "vzrůšo", že pojedu někam sama, sama se když tak ztratím v městě, sama si najdu dopravu, sama si zajdu někam na kafe, sama se zeptám lidí na cestu atd. No, úplně se to takhle nevydařilo, protože jsem v Jyväskylä byla ubytovaná u jednoho Fina, který byl po celou dobu se mnou, takže jsem se nikdy neztratila a program jsem měla vícemeně zajištěný. Na druhou stranu jsem si pokecala anglicky, poznala dalšího Fina a dozvěděla se spoustu o celém světě. Antti, tak se jmenuje ten Fin, je totiž velký cestovatel.

Během cesty busem do Jyväskylä, opravdu krásný výhled z okna.

A jak to všechno začalo? Tímto moc děkuji jedné Češce, která hodně cestuje a měla zkušenost s tímto Anttim, a tak mi ho doporučila, také mi poradila, kde najít levné lístky na bus. Takže nebylo co řešit, lístky na bus jsem koupila opravdu za levno na finské poměry, Antti měl zrovna z práce volno, já ěmla ít volno ze školy, načež jsem zjistila, že jsem si zapomněla napsat jeden předmět do diáře, takže jsem jednu hodinu kvůli mému výletu zatáhla, ale co, rušit se mi to nechtělo. 

V úterý ráno jsem vyrazila na nádraží. Bohužel tento den nezačal moc úspěšně, poprvé jsem spadla z kola a to hned dvakrát po sobě. Ale na kole se jelo dobře, jen já udělala zbytečné chyby, prvně jsem blbě zabrzdila. Myslela jsem si, že nemůžu dostat smyk na předn kole, když přece řídítka pevně držím, ale ano můžu, takže jsem spadla na kolena, Nebylo to nic vážného, ale byl to první pád, takže to se mnou trochu otřáslo. Navíc jsem na jednom koleni měla modřinu, druhé zase někdy trošinku bolelo při ohnutí. Po téhle zkušenosti jsem raději šla z kopce pěšky, stalo se mi to před kopcem dolů. Dole jsem nasedla na kolo a asi po deseti metrech jsem spadla znovu, tentorkáte opět z mé blbosti. Jela jsem totiž cestu do školy, když jsem chtěla jet na nádraží, tak jsem vjela na přechod a vtom mi došlo, že jsem na něj neměla jet, otočila jsem řídítka moc rychle, panikařila, že jsem na cestě a ne na chodníku. Napolo za jízdy, napolo za zesedání z kola jsem spadla na zadek. Což nebolelo, ale bylo to nebezpečné, protože jsem tentokráte spadla na cestě a auto mě muselo objet. takže ve mě hrko podruhé a teď si už začínám bát jezdit na kole. Takže jezdím fakt pomalu a snažím se myslet na to, abych nedělala blbosti.

Pondělí - sníh je všude, ale překvapivě se nejezdí tak špatně, to jsem ještě neměla zkušenost s pádem

Poté jsem nasedla do busu a hezky 4 hodiny trvalo, než jsem dorazila do Jyväskylä, kde už na mě čekal Antti. Dali jsme si oběd, provedl mě po divadle, kde pracuje, což byl úžasný zážitek, tolik zákoutí, kolik normální návštěvník divadla nevidí. Maskérna, plno skladů, výrobna šatů a rekvizit, dílna na kulisy, plno šatů a bot, rekvizit, vzal mě i nahoru, kde musejí i ručně některé opony a kulisy dávat na jeviště. Fakt to bylo super. Hned bych si zašla na nějaké představení. teď prý mají skvělý muzikál Jekyll and Hyde. Také jsme si prošli město, podívali se na město shora z věže, to už byla tma a město bylo krásně nasvětleno. Také jsme byli v muzeu ručních prací. Ze kterého mám fotky.

Muzeum: interaktivní dílny aneb vyrob si, co jen chceš + vršek z obalů od bonbónů

Pravidelně jsme si dávali jako správní Finové kávu. Mé muffiny mu chutnaly, to jsem byla ráda. Antti dělal moc dobrou kávu, přidával do ní totiž vanilkový cukr s kardamonem. Mňam! večer jsme také byli v baru, dke zrovna probíhal kvíz, ty jsou ve finských hospodách oblíbené. Představte si, že jste na jednom a dají vám papír na stůl a vy musíte hrát, i když na nic netušíte odpověď. Náš tým Menza tedy nevyhrál. Další den jsme byli na procházce kolem jezera, na obědě na tamější univerzitě, kde má studentská sleva také fungovala, dále jsme prosmějdili pár blešáků a secondhandů, těch je ve Finsku spoustu a jsou velmi oblíbené u lidí, hlavně studentů. V jednom secondhandu jsem si pořídila moc hezký svetr z Lindexu, byl sice na sekáč trošku dražší, ale to jen proto, že výdělek jde na nějakou charitu. Také jsme se stavili na kafe ve městě.

Muzeum: Finské tradiční lidové oblečení / typický vzor náramků nebo opasků / kalhoty z Laponska / cikánský a laponský "kroj"

Povídali jsme si hlavně o cestování. Antti docela procestoval svět a snad rok bydlel v Bolívii. Přijel tam prý s žádnou znalostí španělštiny, pracoval tam jako dobrovolník a povídál mi o tom, kolikrát tam málem přišel o život, jak je tam policie zkorumpovaná, pořád ho někdo přepadával kvůli penězům a jednou měl i nějakou šílenou žaludeční infekci a šel do "nejlepší" nemocnice, která byla hrozná. Bylo to fajn, dozvěděla jsem se nové věci o světě a člověk alespoň na chvíli zapomene na své malicherné problémy, kdy slyší, co se děje jinde ve světě.

Ještě jsem zapomněla napsat o couchsurfingu! Je to webová stránka, kde se zaregistrujete, a když jedete do nějakého města, zkusíte napsat tamějším obyvatelům, jestli vás neubytují a vy tam můžete bydlet zdarma. Pokud máte opravdové štěstí jako já, tak se vám i věnují a ukážou vám město. Může to být nebezpečné, ale pokud dáte na reference, tak ne až tak moc. Každopádně se také předpokládá, že vy sami ěnkoho ubytujete.

Nejhezčí budova Jyväskyly / prý nejstarší budova / nějaká jiná hudba u jezera / Univerzita

Ale abych nemluvila jen o Jyväskylä. V pátek jsem šla na zajímavou akci Social Inclusion. Mělo to tři worskopy. Byli jsme rozděleni na skupinky, nás bylo 5 a na prvním workshopu jsme měli vymyslet, co by se dalo uspořádat příští rok na jaře pro erasmáky, aby se sociálně zapojily v Joensuu. Protože je smutné a pravdivé, že za chvíli odjedeme a nezbude tu po nás nic, nikdo si na nás nevzpomene. Na druhém workshopu jsme každý trpěli nějakým handicapem, já nesměla mluvit, dvě holky měly pásky přes oči, jedna měla zavázané ruce, pátá měla sluchátka na uších. Dostali jsme za úkol vytvořit hrad a každého jsme do toho měly zapojit a snažit se tak o inkluzi. Pro mě to bylo docela jednoduché, bylo mi ale líto holek, co byly "slepé" a také jsem se snažila psát, co se děje, holce, která nic neslyšela. Nakonec se nám to nějak podařilo. Třetí worskop byl se slepou studentkou, která nám ukázala, jak se chodí se slepeckou holí, jak máme takového člověka vést, vše jsme si vyzkoušeli. I když jsme byli v malé chodbě a já ji před tím viděla, i tak jsem měla hrozný strach, dkyž sjem nic neviděla. Vždy, když jsem narazila hůlkou na něco, strašně jsem se zlekla. Po workshopech bylo občerstvení a chvíli jsme si ještě povídali. Opravdu to bylo moc vydařené. nechalo to ve mě silné pocity, že bych chtěla zkusit nějakou dobrovolnicou práci. Neříkám, že přímo se slepými, ale něco.

Výstavka u učebny angličtiny ve škole

Jinak jsem byla ve čtvrtek zase na základce, psala eseje a dělala jiné úkoly. Jako vždycky :-)

Včera jsem také pekla, jak se na víkend hodí.

Na závěr vám hodím ještě obrázek všech našich maňásků, které jsme si už mohli vyzvednout. Můžete tak vidět, jak každá skupina měla maňásky stejné a při tom jiné.

International pupputs

Moika!

Lenka