Z deníčku jedné upsané holky III: Sbor, první předmět, první seznamování, cesta do Helsinek

Hei,

zrovna sedím ve vlaku do Helsinek, protože mám čas a po Helsinkách budu chtít psát článek o hlavně nich. Nevím, jak vám, ale mě se ve vlaku pracuje dobře. Navíc v tomhle vlaku je moc fajn stoleček, zásuvka a wifi.

Nově objevené krásné místo při běhání

 Začneme hezky po pořádku. V pondělí a včera ve sředu jsme měli první dvě zkošky sboru. Byly jsme na to s holkami moc zvědavé, sice se nám těsně před tím moc nechtělo, protože sbor byl cca od 18-20:30. Ale nakonec se nám moc líbilo. Já jsem si připomněla, jaké je to chodit do sboru. Hlavně rozezpívávání mi chybělo, už jsem dlouho nedělala staccato, kdy se musí bránice přímo natřásat. Sbormistryně je starší paní, která má ale spoustu energie a na to, že je prý už babička, nevypadá vůbec staře. Navíc jsem byla docela mile překvapena, že zpívala přes hlavový tón a znělo to fajn, i když už její hlasivky něco zažily. Holt, když se o svůj hlas někdo stará, vydrží mu déle.

Je zde sice prohibice na alkohol, ale očividně hrací automaty můžou být všude, třeba v supermarketu. Hrůza!

Na začátku první zkoušky sice bylo plno zmatků, museli jsme si jít pro noty, nevěděli jsme, kam si sednout atd. Také bylo asi 45 minutové povídání o sboru ve finštině, takže to jsme si tam mohli vzít knížku. Ale sbormistryně se snaží nejdůležitější věci říkat v angličtině. Jelikož já mám zkušenost se sborem a zpíváním, nedělá mi problém "čtení z not", myšleno ale melodie, rytmus, horší je to s finštinou. Některé rychlé písničky byly fakt vtipné, člověk nestíhal sledovat text i melodii. Nezpívaly se ale žádné úplně nové písničky, starší členové je znali, takže jsme museli odposlouchávat. Protože zpívám v prvním sopránu, mám to jednoduché, většinou se jedná o hlavní mělodii nebo tu nejvyšší.

Textilní učebna, kde probíhal náš první předmět

Ale nebudu zapírat, že to nebylo náročné a po dovu hodinách bych se už viděla doma. Člověk na to není zvyklý a bez přestávky je to těžké. Ale jsem ráda, že zde chodím, zabere to sice hodně času, ale zpívání ve sboru mi už chybělo. Navíc je nádhera, že se jedná o smíšený sbor, kde je opravdu hodně kluků a písně mají hned jiný rozměr, když zpívají i tenoři a basy. Většina písniček se mi moc líbí, některé jsou vážně vtipné!

Zde dávám odkaz na jednu hodně tradiční finskou píseň Säkkijärven polkka. Tradičně se hraje právě s akordeoném. Alespoň uslyšíte finštinu.  Finština je velmi zpěvná, protože má hodně samohlásek.

Ručně vyrobeno naší učitelkou, jedná se o historický kroj z dob Vikingů cca kolem roku 1000, pracovala na něm několik let.

Včera jsme také měli náš první normální předmět, když ho přeložím do angličtiny, tak by to bylo asi Kulturní dědictví a řemeslné vzdělávání. Vede ho strašně milá starší paní, která nám řekla, ať jí oslovujeme křestním jménem, že je to tady ve Finsku normální. Na tento předmět chodí pouze erasmáci, většinou Italové, Španělé a Japonci. Hned na začátku nás rozdělila ke stolům, abychom seděli co nejvíce různorodě. Já jsem skončila se třemi jedinými kluky, jsem ráda, on si člověk normálně moc chlapských spolužáků neužije u nás na oboru a tihle vypadají, že budou dobrými učiteli. Jedná se o předmět za 5 kreditů, takže to bude náročnější. Na každou hodinu máme úkol (třeba na příště musíme zajít do muzea a připravit si na nějakou položku prezentaci), dále zde bude 6-8 stránková esej a výroba maňáska, na to jsem fakt zvědavá, bude na to vyhrazeno několik hodin a budeme muset co-designovat s ostatními u stolu, to znamená dohodnout se, aby naši maňásci měli nějaké stejné prvky vycházející z našich kultur. O přestávce jsem si s touto paní učitelkou chvíli povídala o školství, jak je tento předmět (nejvíce podobné asi pracovní činnosti) vyučován na ZŠ.

Jedno z tradičních řemesel Finska, budeme se to příště učit

Za těch pár dnů jsme s etaké konečně už trochu málo seznámili s dalšími lidmi. Jasně, že nejvíce budeme znát asi naše spolužáky, ale přes facebook jsme se dohodli se skupinou Čechů a Slováku, že se sejdeme v centru na pivě (u mě teda cider, ještěže ho všude čepují). Našli totiž hospodu, kde v neděli a ve středu je pivo a cider jen za 2€, akorát asi minimálně pivo ředí, protože za tu cenu by se člověk nedivil. Tak jsme se seznámili se třemi Slováky (2 holky, jeden kluk) a jednou Češkou, ale Čechu a Slováků je teda více, určitě se s nimi ještě uvidíme.

Tu bych brala :-)

Před učebnou

V pondělí v sauně jsme se také seznámili s dvěma Francouzkami, které nás hned pozvaly na

crêpes, francouzské palačinky. Bohužel první alačinkování je zítra, ale snad bude více příležitostí. Jinak sauna, kteoru jsme absolvovali v pondělí, byla moc útulná a bylo to příjemné se prohřát, akorát jsme se netěšily na cestu domů, kdy se zase ochladíme. Moc dlouho jsme tam ale nevydržely, ono totiž sprchy byly takové ne moc ideální na zchlazení. 

A aby toho nebylo moc, poslední zmínka o dnešku. Jak jsem již napsala teď 10:31 sedím ve vlaku mířícího do Helsinek. Moc se už těším. Musím akorát zvládnout přestup, abych se dostala na letiště, kde vyzvednu naše. Bude fajn strávit s nimi čas. Pro mě je to navíc takové jediná dovolená, o prázdninách jsem nikde nebyla. Mám naplánováno, co všechno chceme vidět a kdy. Hezky mám časový harmonogram, až se bojím, jeslti všechno stihneme. Bohužel počasí zítra nebude moc ideální, snad moc nepromokneme. Půjdeme také v pátek na večeři, kde by měla být možnost ochutnat soba a uzeného lososa. Také se moc těším na hotelové snídaně, bazén a saunu, prostě dovča, jak má být.

Tak jo, loučím se s vámi a příští článek bude o Helsinkách, možná to rozdělím do více článků. Příští týden mám docela náročný, co se týká školy, už to vážně začně. Ale víkend to když tak jistí.

Svačinka na cestu: mrkvový chlebíček

Moi moi

Lenka