Z deníčku jedné upsané holky II: Kuopio, Ikea a "plavání" v jezeře

Terve,

opět bych vám chtěla napsat něco o minulých dnes, zvláště o výletě do Kuopia, Ikey a koupání se v jezeře, ano, vlezly jsme do studené vody, ale moc jsme toho neuplavaly. Dnes to bude hlavně o fotkách, kterých jsem si pro vás připravila dost, o to méně bude povídání.

Vím, že to z dálky není poznat, ale ano, jsem to já a ano bylo 18 stupňů.

Je tady víkend, ale mám toho docela dost na práci, napsat článek, udělat itinerář do Helsinek a také bych se měla vrhnout na další úkol do školy, protože ve středu nám konečně začne škola. Ale ne na moc dlouho, ve čtvrtek totiž jedu do Helsinek, kde se potkám s rodiči, jupí! Opravdu to docela letí, teď jen přemýšlím, o co všechno si jim mám říct, aby mi přivezli. Váhám and oteplovákami do Laponska, co myslíte?

Radnice v Kuopiu

Každopádně od středy se toho zase tak moc důležitého nestalo. Ve čtvrtek jsme trochu stresovaly, protože večer byl zápis předmětů u nás na Karlovce, ale poprvé nám to bylo tak trochu jedno, protože stejně na hodiny docházet nebudeme. Ale je vtipné, že mám momentálně ne dva, ale až tři překrývající se předměty! Bylo by zajímavé mít takový rozvrh a být v Čechách. Vůbec mi ale nedošlo, že zápis začíná o hodinu později kvůli posunu času, ještěže mám tady spolužačky, které mi to připomněly. A tak jsem alespoň měla čas si jít zaběhat. Užíváme si momentálního krásného počasí, jak jen to jde, bude hůř.

Tori = finské náměstí se stánkami a obchoďáky

Holky večer jely na koncert vážné hudby, já nejela, což mi bylo potom trošku líto, protože byl prý moc hezký, hrály se tam skladby od finského hudebního skladatele Sibelia, který má v Helsinkách i svůj monument v parku.

Takhle tady vypadají silnice posjující města, jelo se po nich krásně, vpravo vlevo buď les nebo jezero.

V pátek jsme jely na první výlet pro erasmáky do Kuopia. Kuopio je město o trochu větší než Joensuu, ale je mu hodně podobné. Jelo se tam asi 2 hodinky autobusem, cesta ale utekla, protože jsem si sedla vedle Rusky Taťány, se kterou jsme si povídaly a srovnávaly všechno možné v rámci česko-finsko-ruské kultury. Mluvily jsme spolu anglicky, ale bylo vtipné, že když jsme něco neuměly anglicky vyjádřit, řekly jsme to svým jazykem (jako třeba taková pšenice), a tím, že čeština a ruština jsou si trošičku podobné, věděly jsme, o čem je řeč. To bylo fakt pěkné. Díky ní zase rozšířila obzory o Rusku a Finsku, je tady totiž už rok, studuje lesnictví, cž je tady naprosto normální.

Přístav s jachtami

V Kuopi se poté ujala pozice průvodce, takže jsme se nemusely o nic starat. Na nší cestě se k nám přidal i jeden Ital, takže cesta byla veselejší. V turistickém centru nám poradila paní jít se podívat na věž, tak jsme si docela mákly a dali si výšlap ke věži, která ale nebyla moc hezká, nahoru se nám chudým studentům nechtělo, tak jsme se alespoň pokochaly skokanskými můstky. Byly vážně obrovské! Nechápu, jak někdo takhle dokáže hazardovat se svým životem. Také brzdná dráha mi přišla strašně krátká. Při pohledu na skokanské můstky jsem si vzpomněla na taťku, který má moc rád tento sport, kdysi to byl také sport, na který jsme se dívali společně.

Vyhlídková věž

 Ale jinak vyhlídka nic moc, poté jsme se vrátili do centra, kde to ale za moc nestálo, stejné jako Joensuu, hlavní "tori" (=trh, ale pro Čechy spíše něco jako náměstí v centru), u něho obchoďáky a stánky s jídlem. Poté jsme se vydali k jezeru, které nás alespoň nezklamalo. Holt Finsko je hezčí na ty přírodní památky než na historická města, snad Helsinky budou trochu zajímavější.

Ale oproti Joensuu měli přístav pro jachty. U jezera jsme si dali pauzu a snědli svačiny. Říkali jsme si, že je škoda, že máme tak hodně času na město a potom málo času na Ikeu, báli jsme se, že nestihneme nakoupit.Po cestě zpět do centra jsme objevili nejzajímavější část města, opravdový trh. Tam to vonělo! Konečně jsem viděla více ryb, udili tady ryby, dokonce dávali i na zkoušku. No ten losos byl! Bylo tady hlavně spoustu jídla, stánků s občerstvením, ale i s ovocem, medy, domácími zavařeninami a nějaké stánky i se serepetičkami. Třeba bryndák s Mumínky. Byli tam i docela dost lidí, mělo to krásnou atmosféru. Asi půl hoďky před odjezdem do Ikey, jsem se potkala se svým bývalým spolužákem ze střední, který v Kuopiu je teď na erasmu. Taková náhoda! Podle fotek na facebooku jsem se dozvěděla, že on a ještě jeden spolužák jsou ve Finsku na erasmu, tak bylo fajn, že nám vyšlo se apoň an krátkou chvíli vidět.

Je libo čertstvou rybičku?

I nějaké ty cetky si zde můžete koupit.

Na ty smažené rybičky jsem měla hroznou chuť, zvláště když nebyl pořádný oběd.

Něco na způsob palačinek nebo langošů asi.

Pochoutky z ryb s mým odrazem

Tak takhle se udí

A co takhle hranolky s párkem?

Ještě nikdy jsem neměla čerstvé brusinky, hodně mě to svádělo si jen tak nabrat do hrsti.

Poté jsme konečně jely do Ikey. Měli jsme jen 1,5 hodiny! Chtěli jsme si ji ale celou projít, takže to byla velmi rychlá akce. Opět jsem se kochala hlavně kuchyněmi a představovala si, až si ji budu zařizovat. Nakonec jsem si toho moc nekoupila, jen dvě věci, ale hned dneska jsem je už pěkně využila.

Silikonová forma na pečení a konečně frenchpress na filtrování kávy nebo čaje  aneb konečně nebudu mít zrníčka kávy v puse.

Protože jsme spěchaly, vyšel nám i čas zajít si na něco k snědku. Holky si daly hezky po švédku masové koule, k tomu nesměly chybět brusinky. Já jsem se zase ukázala jako kafeholik a zákuskoholik. Hlavně, že jsem měla na oběd housku se sýrem a mohla jsem si dát něco teplého. Ale když ono to díky Ikea Family kartičce, která zde mimochodem také platí, bylo jen za 0, 5 eura a navíc kafe a skočicovo-kardamonový šnek? Nebylo nad čím přemýšlet.

Mají malé hrníčky, pro kávu jsem si byla dvakrát. A kardamon jsem vážně cítila ve šnečkovi, mňam.

Návrat byl kolem 7 hodinky večer.

Kufr autobusu, někteří si toho koupili vážně hodně. Já bych si taky koupila, ale bylo by mi líto to tady nechávat.

Dnes jsem začala plánovat výlet do Helsinek, mám už lístek na vlak a pár prvních památek v oku, teď to ještě hezky sepsat a promyslet, aby se toho stihlo co nejvíce. Už se moc těším, doufám, že todiče také. Krom toho jsme konečně řádně využili krásného počasí (rozuměj sluníčko a 18 stupňů) a šly se koupat. Tedy já a Gabča N, druhá Gábi si na to netroufala. Překvapivě to nebylo zase tak hrozné, myslela jsem, že voda bude studenější, ale je pravda, že být celý ponořený moc nešlo. Ale do půlky těla v tom pár minutek stát bylo fajn. Gabča měla původně v plánu plavat, ale nakonec plavala jen chvilku. Neplavali jsme v jezeru ale samotní. Kousek od nás byla vyhrazená část bojami a lidé tam chodili vždy se na chviličku smočit, myslím si, že do vody chodili po sauně. Ale nevíme to jistě,  třeba příště vyzkoumáme, po sauně by se do vodičky lezlo lépe.

Tady snad jde poznat, že jsem to vážně já.

Také jsem zase pekla, hezky v nové formě. I když původně obrácený jablečný koláč je většinou v kulaté formě, chutnal dobře i v hranaté. Ať žije sezóna jablek. Brzo se vrhnu na štrůdl.

Nejde to bohužel moc přečíst: 12. 9. 2015 koupala jsem se tady. Lenka

Taky jste už začaly péct z jablíček?

Uznávám, nakonec toho text bylo docela dost, ale fotky to snad zachrání.

Na fotce možná nevzhledný, ale chuťově moc dobrý obrácený jablečný koláč.

Hyvää iltaa

Lenka