Helsinki vol III: jídlo a nákupy

Hyvää päivää,

jsem zde zpět s posledním článkem z Helsinek. Příjezd, památky, historii už znáte, ale co jídlo a nákupy? Skoro by člověk řekl, že jsou možná ještě důležitější než památky. Stojím si zatím, že člověk by si měl cestování i užívat. je fajn toho vidět spoustu, ale vždy musí zbýt čas a peníze na ochutnání místního jídla a nákupy suvenýrů. Někomu přijdou zbytečné, možná kýčovité, ale není to skvělé, když si je někde vystavíte a při pohledu na ně si vzpomenete, jak jste byli v cizině a co vše jste tam zažili.

Čepička s vlčkem, ale nebojte, tu jsem si nekupovala.

BTW: píšu teď s diakritikou, protože mám půjčený notebook od Gabči, ale nechci ji ho okupat dlouho, takže možná ne celý článek bude hezky česky.

Hmm...čím začít... jídlo nebo nákupy? Možná jídlem, toho je více. Prvě pár fotek z trhu s jídlem:

Ve Finsku si na kavárny potrpí

Čerstvé ryby, v Helsinkách jich bylo hodně, ale v Jonsuu jsem takový stánek neviděla.

Záplata na srdíčka, která trpí depresí ze tmy

Vyhrají si i se slanými pochoutkami

Ale sladké je sladké

S jídlem to v Helsinkách nebylo zase tak slavné, moc jsme toho neochutnali, hlavně kvůli ceně, ale taky proto, že jsme se doslova na snídaních vždycky přežrajedli. Snídali jsme vždy kolem 8-9, trvalo nám to tak od půl až hodiny, než jsme se vrátili zpět na pokoj. Takže jsme až do také 3-5 nic nejedli, protože jsme si jako křecci udělali ráno opravdu velké zásoby. Hlavně tedy já, měla jsem chutě na všechno, takže myslím, že jsem toho z nás tří snědla vždy nejvíce, kdo mě zná,ví, že na snídani jsem toho schopná sníst opravdu hodně, navíc mám i hodně natahovací žaludek. Nic pro štíhlou linii to nebylo. Hotel, jak už jsem psala byl opravdu moc dobrý, myslím, že měl dokonce 4 hvězdičky, byl také hodně velký, měl hodně hostů, snídaně byla opravdu bohatá. Bylo to formou bufetu, mohli jste si nabrat čekoholi v jakémkoli množství. 

Je libo anglická?

A co vše jste si mohlo vybrat: salámy, šunky, sýry, ryby v remuládě, zelenina (té ale bylo poskrovnu), dále jídlo typické pro anglickou snídani: míchaná vajíčka, slanina, fazole v rajčatové omáčce, dále masové koule, vajíčka naměkko, natvrdo. K tomu samozřejmě hodně druhů pečiva, nejvíce žitného, ale já si dávala hodně toastový chléb, který jsem si opekla v topinkovači. Sladké mini croissanty, skořicovo-kardamonoví "šneci", v pátek byla i buchta. Pro příznivce sladkých snídaní zde byly jogurty, musli, sušené banány, rozinky, kešu oříšky, ovesná kaše, marmelády, máslo. Uf, bylo toho hodně, možná jsem ani nenapsala vše. Jo! Nechyběla skořice!

Anebo ovesná kaše s kešu, skořicí a marmeládou...

nebo obměněná verzese sušeným banánem

Nápoje byly džusy, hezky stoprocentní, káva a čaj. Káva byla docela silná, ale takovou já rada. Většinou jsem si dávala dva hrnečky, když už tak už, ne? K tomu sladkému to byo třeba.

Třetí talíř - druhá snídaně, to jsem byla mírná

Třetí talíř - poslední třetí snídaně - loučení = větší dávka kalorií

Teď si budete o mně myslet, že jsem prase, že není možné, že jsem toho tolik mohla sníst, ale opravdu to tak je. Má snídaně se vždy skládala ze tří "chodů". První chod byl slaný, to jsem si vždy dávala anglickou, tu opravdu normálně nejím, kdo by se s tím chystal a prostě slanina, vajíčka,opečený toast to je mňamka i pro mě, která jím pořád sladké snídaně. Druhý chod se skládal buď z jogurtu s dalšími ingrediencemu, hlavně jsem ujížděla na kešu oříškách a sušeném banánu. nebo jsem si místo jogurtu dala ovesnou kaši. Překvapilo mě,že měla super konzistenci, osladila jsem si ji mou oblíbenou malinovou marmeládou. A třetí chod byly většino croissanty a šneci, káva k tomu, a navíc ještě cottage sýr marmeládou. Ptáte se, jak se to do mě vzlezlo?Základ byl jíst málo pečiva a hlavně si dát od včeho trochu. Ale i tak toho bylo opravdu hodně. První den jsem toho snědla nejvíce, to jsem se nemohla nabažit a chtěla vše ochutnat, třetí snídani jsem jedla taky hodně, protože jsem si říkala, že to dlouho nezažiju takovou snídani.

Tohle bylo pro mě moc obyčejné a české

Pokročíme ale dál. O jídle se umím hodně rozepsat, hlavně o snídaních. Oběd jsme kvůli tak velké snídani nikdy neměli. Odpoledne jsme si dali vždy nějakou svačinku a poté nějakou večeři. Na první večeři jsem pozvala naše do restaurace. Hledala jsem dlouho, kam bychom si mohli zajít, ceny jsou tady opravdu vysoké a zároveň jsem chtěla, aby okusilo něco tradičního. Nakonec jsem našla hospůdku, kde nabízejí bufet a máte možnost tam ochutnat sobí maso a lososa, cena byla za bufet mc dobrá, proto taky jsem raději podle rad na internetu místo zarezervovala. Naši mi sice moc nevěřili,že restauraci najdeme, ale po mírných bojích s mapou jsme dorazili na místo zvané Konstan Möljä. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, žeservírky jsou dvě Polky. Mamka se tak seznámilas moc milou paní, která zde už prý bydlí 40 let. 

Interiér byl doladěný do staršího stylu, i servírky chodily v kostýmu.

Bufet to byl sice menší, ale moc dobrý. Polévka byla něco na způsob polského bigosu,byla ale opravdu ekceletní. Díky známosti se servírkou jsme dostali i smetanu do polévky navíc a to byla teprve dobrota. Jako hlavní jídlo jsme toho spoustu vyzkoušeli, bylo zde brambory, bramborová kaše, ale také moc dobrá quinoa, což mě hodně překvapilo. Z masa měli kuřecí, jehněčí, masové koule, zapečeného lososa a maso sobí. Losos byl vynikající, toho jsem si přidávala. Ale třeba sobí maso mě moc nenadchlo, chutná prostě jako zvěřina, možná jiná úprava by byla lepší. Masové koule byly v hotelu také lepší. Ale losos neměl chybu. Navíc zde byl i uzený losos, různé druhy dipů a ryb v remuládě a zapečená nádivka s brokolicí. Opravdu to bylo moc příjemné. Naši si dali i pivko napůl. Voda byla zdarma, cožtaké velmi oceňuji. Pokud budete v Helsinkách, tenhle bufet doporučuji, není to zase něco extra, ale vyzkoušíte sobí maso a pochutnáte si na lososovi v jeho obou podobách.

První, větší ze dvou talířů: brusinky, bram. kaše, sobí maso, masové koule, zakysanka, losos a quinoa

Další večer nebyl moc extra, daly jsme si s mamkou napůl kebab, taťka nějaký hambáč a večer si dali ještě polévku ze sáčku, ne moc typicképro Finsko, ale rozhodně pro české cestování. V sobotu jsme si ale na pevnosti dali opět kávičku a k tomu dortíky. Miluji ty finské kavárničky, mají v sobě velké kouzlo. Akorát je mi docela líto, že jsme neokusili lososovou polévku, která je pro Helsinky velmi typická.

Čokoládový dort a vanlkovou omáčkou, ta je taky hodně častá, můžete si jí dát kolik chcete, je navíc v ceně.

A mamčin dortík a kávička a hezky po finsku nesmí chybět chleba, i když tenhle byl nasládlý, se slaným máslem se dobře kombinoval.

 Z jídla za zmínku možná ještě stojí ochutnávka něco jako sardinky na trhu a ochutnávka 4 druhů lékořicových bombonů v obchodním centru. Finové mají lékořicové bonbony hodně rádi, majíi své značky, které vyrábějí nové a nové příchutě, my ochutnali klasickou, s vanilkovým cukrem, karamelem (ten byl nej) a salmiakki - se solí, chutnalo to ale fakt dobře! Lépe než ty, co jsem ěmla koupené, i našim docela chutnalo, ne že by si je koupili, ale nevyplivli je.

Tím bohužel končí jídelní okénko, moc toho finského bohužel nebylo. Ale tři hlavní položky byly splněny: sob, nějaká ryba, káva se šnekem.

Spoustu drobností i větších věcí, kdybyste divili těm nůžkám, ty jsou pro mě, nějak jsem si sem žádné nevzala.

A co jsme si hezkého ve Finsku koupili? Zdálo, že celkem nic, ale ono se ty drobnosti pěkně nasčítaly. Suvenýry z Finska jsou hlavně sobi, vlci a mumínci. Na trhu se také prodávaly rukavice a čepice s tradičním finským vzorem. Ale výše zmíněné věci jasně převládaly. já se ukázala opět jako hodně nevyspělá a musela si koupit plyšáka a peněženku s mumínkami. Ale myslím, že ještě nutně potřebuji i mumínkovský hrneček, které se naštěstí prodávají v supermarketech, dózu se sušenkamia s mumínky a brousím si zuby i na vykrajovací formičky na pečení. Mít perníčky ve tvaru mumínků...hmm. Ještěže je obchod i na letišti nebo mají i eshop.

Má sbírka mumínků.

No není to roztomilé? Navíc jsem tak zabila dvě mouchy jednou ranou, mám vlka i soba!

Naši ještě samozřejmě koupili Fazer čokolády. Koho by nepotěšilo dostat dobrou čokoládu?

Naši mi sice dali na zpáteční cestu kufr, abych měla všechnyvěci kam dát, ale nedošlo mi,že u nádraží na m čeká kolo. Ale obávala jsem se zbytečně. Jízda proběhla docela v klidu. Není nad to si vézt kufr na řídítkách. Naštěstí ta malá kola mají výhodu v tom, že řídítka jsou dost vysoko, atak kufr bouchal jen do mě.

Už jste jeli s kufříkem na řídítkách?

Bylo sice strašně vtipné jet s kufříkem, cestou jsem se dost uculovala, zároveň mi ale začalo být trochu ouzko, že se teď s rodiči dlouho neuvidím. Odprovodili mě k vlaku a raději jsme loučení moc neprotahovali, což se ukázal jakodobrá taktika, co se týče prolitých slz. Teď si musím počkat na příjezdu Kubíčka a upnout se k tomu. Naštěstí to docela rychle utíká. Už je to přes 4 týdny, co jsem tady, věřili byste tomu?

A tímto končím cestovní články z Helsinek a příště se můžete těšit na článek o škole, protože ta mi začala a bylo to zatím hodně zajímavé. Taky mám za sebou už dvě lekce finštiny, ale tím, že už mám jeden semestr finštiny za sebou z Čech, tak nic nového to moc nebylo, ale jsem fakt ráda, že mám alespoň malé základy.

Moi moi

Lenka