Z deníčku jedné upsané holky I

Hei,

po trošičku delší době se opět ozývám. Hádejte, co zrovna dělám? Peču! Mé první pečení je konečně zde. Dnes jednoduchý recept vytáhnutý z mého rukávu - tvarohový koláč s banánem, nic složitého, ale tvaroh a banán je dobrý, tak snad to bude chutnat.

Už je to přesně 13 dnů, co jsem tady v Jonsuu, docela to letí, i když mám pocit, že jsem skoro ještě nic neudělala. Tento týden nemáme školu, máme první předmět až 16. 9. Co tedy ty dny tady dělám?

Až si budu chtít s někým popovídat, vlk to jistí

 Jezdím na kole :-) Do města, do obchodu, na nějaké vyřizování, někdy i jen dobrovolná projížďka. Zde se ale před pár hodinami stala obrovská změna. Mám nové kolo. Ale moc z něj radost nemám. porotže mé staré kolo vypadalo dost hrozně a ještě hůře brzdilo, dnes jsem si ho šla vyměnit. Ale měli v nabídce jen tohle kolo. Což o to, ta zelená barva je "cool", ale jedná se o městské kolo, jelikož to mám do města 5 km, není to ideální. Ale aspoň nevypadám už jako největší socka, i když pořád vydává dost podivné zvuky, pneumatika je taktéž nějaká divná, zvonek nefunguje a hlavně jezdí dost pomalu, šlapu jako fretka a stejně má průměrná rychlost se nezvýší, jen když jedu s kopečka. Navíc mi je kolo malé. Takže sice mě budou mít asi v půjčovně rádi, když jim tam za nějaký čas opět přijdu. Uvidíme, brzdy to má dobré, zámek je taky super, je přímo na kole, ale jízda na něm je dost pomalá a musím mít hodně pokrčené nohy.

Můj nový zelenáč, uvidíme, na jak dlouho.

Další věc, kterou jsme s holkami podnikaly bylo sportování. Můžeme si totiž tady zaplatit členství do sportovního klubu a chodit na různé sportovní aktivity od míčových her, po kruhový trénink, jógu apod. První dva týdny v září jsou teď zdarma na vyzkoušenou, takže jsme něco málo vyzkoušely. Snažíme se totiž být aktivní a poznávat lidi.

V sobotu jsem holky uvrtala na volejbal, i když ho ani jedna extra neumíme. Bylo nás tam anštěstí takových více, prvně byla jen jedna síť, tak asi dobří hráčí z nás nebyli moc nadšení, balón lítal, kam chtěl a body se raději ani nepočítaly, protože by to nemělo cenu. Později ale byly dva balóny, tak jsme se rozdělili na lepší hráče a trošku horší hráče. Bylo to docela fajn, i když mi chybělo nějaké větší se seznámení. Bylo skoro celou dobu ticho, nejčastější prohozené slovo bylo sorry.

Krásný den v centru

V pondělí jsme s Gábi F nezahálely a šly na kruhový trénink. Opět to byl můj nápad. Bály jsme se, že to bude pořádná makačka a taky že docela byla. Akorát se nejednalo o typický kruhový trénink, na který jsme v ČR zvyklí. Bylo několik kol, byly jsme rozděleny do dvojic, vždy jedna dělala jeden cvik, druhý druhý cvik, poté jsme se vystřídaly. Každý cvik se dělal soustavně 45 sekund po třech kolech. Nejhorší byl první cvik, ten mi fakt moc nešel, klouzaly mi ruce jako blázen. Visely jsme ze žebřin a měly zvedat nohy a tak posilovat břicho. Ostatní cviky už pro mě nebyly tak těžké, ale neříkám, že jsem se nezapotila, náročné to bylo. Ale zjistila jsem, že mám prostě raději, když si takový "kruháč" vytvořím podle sebe, navíc když to dělám v pohodlí domova, méně se člověk stydí a jede více naplno. Lektorka byla moc fajn, i když to celé probíhalo ve finštině, až na časově údaje, kolik ještě vteřin zbývá. Ale přežily jsme to. Nejlepší na tom asi bylo, že jsme se tam seznámily s Finkou, která byla minulý rok na eramus v Praze, a dokonce na naší fakultě! V praze se jí prý líbilo, ale bylo jí líto, že se tam nepotkávala více s místními, tak nám hned nabídla svůj facebook a jen tak nadhodila, že bychom mohly někdy na kafe.

Houpačky tady nejsou výjimkou

V úterý jsme šly s Gabčou N na water aerobic. V životě jsem na něm nebyla, tak jsme byla zvědavá. Lekce probíhá s domově seniorů, takový domov s bazénem a saunou bych si nechala líbit. Lektor byl chlap, který byl naopak od předešlé lektorky strašně neakční. Hodina s ním tedy nebyla úplně nejlepší, ale byla fajn být po delší době v bazénu a po předešlém kruháči jsem cítila mírnou bolest svalů břicha. Nikdy bych si neřekla, že při vodním aerobiku se posiluje střed těla, ale opak je pravdou. Držet rovnováhu ve vodě při různých cvicích dá docela praxi. Navíc jsme poté dělali dva cviky jen na posilování břicha, to už jsme to cítila pořádně a cítím to při protáhnutí i dnes.

Po cvičení jsme šly poprvé tady ve Finsku do sauny. Jupí. Nebyly jsme tam tak dlouho, ale mylsím, že se nám to oběma moc líbilo. Chodila bych na ten aerobic asi hlavně kvůli té sauně. Tady ve Finsku se chodí do saun zásadně nahý, můžete se ale obalit ručníkem nebo prostěradlem, ale obvyklé je být nahý. Pro některé je to hrůzná představa, pro mě prvně taky byla, ale když jsou všichni ostatní nazí, vůbec vám to nepřijde nijak hrozné. Je ale pravda, že tam včera byly jen ženy, ve smíšené společnosti by to bylo o dost horší. Finská sauna je suchá, když vám je málo teplo, přitopíte si tím, že na kameny vylijete vodu, tím se vám vytvoří pára a rázem je tepleji. Ke konci byla v sauně nějaká horkomilná paní, která se pořád ptala, jestli může "přitopit".

V téhle škole byl kruhový trénink a asi do téhle budeme chodit v rámci praxe, hned vedle je totiž budova univerzity Educa.

Jinak v neděli jsem byla tentokráte v ortodoxním kostele, ale už tam teda nemíním jít. Připadala jsem si tam divně. Hlavně, jak jsem si říkala, že v evangelickém kostele se vůbec nežehnají, tady bych se toho přežehnání nedopočítala, to bylo pořád! Navíc se mi tam na začátku stal takový menší trapas, byla jsem na odvážná, tak jsem si šla sednout do sálu. Lidi se na mě koukali, ale já to přičítala mým tmavším vlasům a hlavně nízkému věku, opět tam byli samí starší a tentokrát měli docela všichni světlejší vlasy. Ale jinak tady potkáte lidi i s tmavými vlasy úplně normálne. Rozhodně neplatí, že by tady byly samí bloďáci. Je pravda, že už jsem potkala dost hezkých blonďatých Finek, ale v ČR jsou taky přirozené blondýnky. Zvenku ale kostel vypadal docela dobře.

V Joensuu je ulice jménem Kirkkokatu (=kostelní ulice), kde jsou nejméně 4 kostely.

Odpoledne jsem prohledávala internet a našla dokonce, že jednou měsíčně je tady i katolická mše, dále že jsou tady sem tam i anglické mše a na podzim budou také tzv. taizé mše, které jsou moc hezké, je pro nich typické zpívání fakt krásných písniček v různých jazycích.

Vnitřek se samými obrazy svatých, lidi si na začátku mše kupovaly svíčky a zapalovaly to u nich.

Jinak ve zbytku času jsme strávily hodně času emailováním s českými účiteli z VŠ, jestli si můžeme jejich předmět zapsat a splnit až popříjezdu. Až na Didaktiku ČJ, kterou nám asi jen tak nedají, to vypadá slibně, ale v lednu a v únoru budeme muset opravdu pořádně zamakat.

Také jsem začala stresovat, protože bych si měla pomalu (rychle) vybrat téma diplomové práce a hlavně vedoucí. Začala jsem si psát s jednou moc fajn učitelkou, kteoru bych chtěla, ale je to hrůza. Proč musím už teď říct, o čem budu psát? Mám teď hodně rozporuplné pocity. Ale chci se na to teď zaměřit a hodně přemýšlet. To abyste si nemysleli, že se tady ulejvám.

No, nic, toť asi vše, co se týká toho zajímavšího a nejdůležitějšímu o mně. V pátek nás čeká výlet do Kuopia. Shodou okolností jsem teprve před pár dny zjistila, že dva mí bývalí spolužáci z gymplu jsou teď zrovna taky na erasmu ve Finsku! Jeden dokonce v Kuopiu. Ale nevím, jak dlouho zabere Ikea, jinak bych se s ním ráda viděla.

První pečení s tučňákem Přemkem

Achjo, škoda, že zrovna teplý tvaroh není dobrý, dala bych si můj výtvor hned. Ale krásně to tady už voní. Banánem a vanilkou... :-)

Páni! Málem bych zapomněla napsat, že jsme v pondělí byly s holkami na konkurzu do sboru Joy, který působí na univerzitě. A normálně jsme všechny prošly! Neviděly jsme to moc nadějně, protože hledají členy spíše na celý rok, proto jsme se hodně divily, že nám přišel mail o přijetí. Jupí, mně už se fakt stýská po sboru a tenhle vypadá fakt dobře. Jinak přijímací řízení bylo následující: zazpívání libovolné písně a capella (já si vybrala českou Vím jedno návrší, zámek nádhernej z pohádky Princezna ze mlejna), poté vyzkoušení z rytmu (to bylo naštěstí v pohodě), poté hudební paměť (zahrála na klavír sled nějakých tomů a člověk to měl zazpívat, nutno říci, že postupně přitvrzovala, tony za sebou třeba vůbec neladily, ale také to docela pro mě nebylo tak těžké) a nakonec rozsah hlasu. Na to, že jsem dlouho takhle nezpívala, byla jsem překvapená, že jsem ze sebe nějak dostala i celkem vysoký tón, takže budu asi v prvním sopránu, snad nezpívají až tak vysoko.

Pro zajímavost jedna jejich písnička. Pro poslech, kliknout zde.

Tak moi, moi, zase někdy příště

Lenka