Helsinki vol I: cesta, příjezd našich, první den

Terve,

tak se po delsi dobe opet ozyvam, bohuzel nemam notebook, takze musim psat na finske klavesnici bez diakritiky a sem tam bude asi prohozene z a y, ale snad to nebude az tak vadit. Mozna to pozdeji prepisu, uvidim. Kazdopadne dnes mi psal tatka zpravu, at mu poslu adresu sem do Joensuu, tak snad notebook opravit slo. Ale ja bych vam ted rada napsala neco o Helsinkach, bude to asi rozdeleno na vice casti. Dnes to bude o prvnim dnu – tedy ctvrtku.

Nadrazi v Joensuu

Zacneme cestou do Helsinek a prvnim setkanim s nasima. Z bytu jsem jela klasicky na kole na nadrazi, je pred centrem, takze jeste o troche blize nez skola. Jela jsem radeji s predstihem. Zaparkovala jsem tam sve kolo a radeji zamkla dvema zamky, I kdyz si uprimne myslim, ze to bylo k nicemu, bylo tam tolik kol. Nadrazi je male, nejezdi odtud moc vlaku, veichni cekajici jeli stejnym vlakem. Finske drahy maji zkratku VR a jejich barvou je zelena, vsechno bylo tedz ladeno do zelene, coz bzlo dost prijemne. Byla jsem enrvozni, rpece jen to cestovani vzdycky je, ale vlak prijel, nasla jsem sve misto (intercity vlaky maji asi povinne mistenky v cene) a koukala se po okoli vlaku. Myslim, ze oproti nasim vlakum zde bylo o troche vice mista pro nohy, byly zde zasuvky a sklapeci stolecky, takze jsem mohla byt na notebook a vyuzit wifi pripojeni, ktere bylo az na vyjimky hodne dobre. I kdyz jsme jeli skoro porad lesem. Musim se ale priznat, ze jsem okoli moc nesledovala, byla jsem hodne na pocitaci bohuzel, ale vetsinou kdyz jsem se koukla, byl tam les nebo jezero, trat mi take prisla na mnoha misteh vyvysena. Provodci kontroluje listky pomoci cteciho zarizeni QR kodu, zadna razitka. Prekvapilo me, ze ani nechtel videt studentskou slevu.

Intercity vlak z Joensuu do Hesinek

Velkym prekvapenim ale bylo, ze ihned po usazeni jsem uslysela cestinu! Dve slecny sedici prede mnou byly Cesky, ne ale studentky, navstivily zde nejakou znamou. Ale nebavila jsme se s nimi. Ukazaly se jako opravdu-ne-Finky (nechci psat jako Cesky) a na zacatku si nahlas bez sluchatek poustely serial Krok za krokem, nahlas mluvily, telefonovaly atd. I kdyz vetsina cestujicich byla potichu a ve vlaku byly specialni komory pro telefonovani.

Vlak uvnitr, jelajsem v economy, takze zadna velka slava, ale zasuvky a wifi fungovaly perfektne.

Ale to jsem se rozepsala o cestovani a kdy budou konecne Helsinki se ptate. abych se dostala na letiste, musela jsem prestupovat, cehoz jsem se docela dost bala, mela jsem na prestup jen 7 minut, ale selsky rozum je skvela vec, stacilo sledovat, kam jdou lide s kuframi. A tak jsem dorazila vlakem na letiste, odtud jeste jela busem na terminal dvojku a cekala na rodice. Moc jsem se na ne tesila, sledovala jsem jako ostriz dvere, odkud meli vyjit, sice jim to docela trvalo, ale nakonec jsme se stastne shledali. protoze nemeli obed, sli jsme do Burger Kingu na letisti, no co, potrebovali jsme neco rychle. Pote jsem jim letiste ukazala a vysvetlila cestu, jak se na nej z centra Helsinek dostanou, protoze odprovazet jsem je bohuzel nemohla. 

Nadrazi v Helsinkach

Kdyz jsme vylezli z nadrazi, prekvapila nas budova, na niz bylo napsano Vltava, a ja si vzpomnela, ze zde ma byt ceska restaurace s takovym jmenem, jen jsem nevedela, ze takhle v centru! Protoze jsme si koupili tzv. Helsinki kartu, meli jsme MHD zdarma, vyuzili jsme hned autobusu. Nebyla jsem si stopro jista, ze jede k nam k hotelu, ale muj instink opet napovedel dobre a za chvilku jsme vylezli na spravne zastavce a hotel meli primo pred sebou. 

Ceska restaurace Vltava hned u nadrazi

Hotel zvenku vypadal komunisticky, ale uvnitr byl krasne zrenovovany. Pokoj byl take moc pekny, i kdyz kvuli rozkladaci pohovce tam bylo malo mista. jendalo se o lepsi hotel, takze jsme meli k dispozici varnou konvici + caje, kafe, fen, rucniky, zupany, dokonce i zehlici prkno. Pokoj mel take krasne dekorace, vazne moc povedeny vyber hotelu, za to ma zasluhu hlavne tatka. Uz pred tim jsem se tesila na snidane, ktere byly v cene, ale po tomhle luxusnim vybaveni jsem se tesila jeste vice.

Scandic Park Hotel zvenku

A uvnitr, opravdu hezky interier

Protoze bylo uz 5 hodin odpoledne, ani jsme se nevybalovali a rychle pospichali do narodniho muzea. Mamce budova pripadala jako kostel. Tohle a spoustu dalsiho jsme meli zdarma v ramci Helsinki karty, byla sice draha, ale opravdu se to vyplatilo. Muzeum jsme museli rychle proletet, ale ani nam to nevadilo.

Narodni muzeum, mamce myslela, ze je to kostel.

Laponci, lide zijici na severu

Tradicni remeslo a vzory ve Finsku, to jsem jeste nevedela, ze budu mit predmet, ve kterem se bude o tomhle mluvit

 Pote jsem nase trochu uchodila, protoze jsem mela naplanovanou malou trasu kolem naseho hotelu, prvne prochazka parkem u maleho zalivu, ktery vypadal jako jezirko, pote na olympijsky stadion. Helsinky (kdybych je nekdy napsala s mekkym i, tak se nedivte, originalne jsou totiz s mekkym a jak to vsude videl, tak to ma tak tendenci psat) hostily OH v roce 1952, s mym podivem jsem ted zjistila, ze ne zimni, ale letni. Ted mi ale doslo, ze hory v Helsinkach nejsou, takze to neni asi tak prekvapive. Puvodne mely byt uz v roce 1940, ale kvuli valce byly presunuty.

Olympijsky stadion s vezi vpravo, bohuzel useknutou

finsky "Emil Zatopek", ale nahy pry nebeha

Blizko byla i Opera, ktera ale neni moc hezka, vlastne docela oskliva, ale hrali tam asi malou morskou vilu, pokud jsme dobre pochopili billboardy. To uz nase zacinaly bolet nohy. Ale ja mela v planu jeste park pojmenovany po nejznamejsim hudbenim skladateli Finska, Jeanu Sibeliovi (1865-1957). V parku jsme nakonec nasli i monument postaveny k jeho pamatce. Na fotce muzete videt, ze ma tvar pripominajici varhany. Z parku byl krasny vyhled na dalsi zaliv, tentokrat ale ze zapadni strany helsinek, ktery mi konence pripominal Joensuu a zbytek Finska.

Jean Sibelius - nejznamejsi finsky hudebni skladatel, pozdni romantismus

Sibelius Monument pripominajici varhany

Muj prvni dojem z Helsinek byl: ruch. Rikala jsem si, kde jsou ta jezera, klidecek, malo lidi. Zvykla na Joensuu jsem byla docela v soku ze sanitek, rusne dopravy, tramvaji, spoustu obchodaku. Hlavne cyklistu zde bylo mene, coz se nedivim, protoze v centru vetsina lidi chodi pesky a kdo by se jim chtel vyhybat, clovek si musela davat na kolare fakt majzla. Hodnekrat byly i chodniky rozdelene pro pesi a cyklisty, opravdu rozdil oproti Joensuu, jsem asi rada, ze tady je to klidnejsi. Najednou by bylo lito, ze me kolo je osamocene na nadrazi a ja se na nem nemuzu projet.

Konecne mi neco pripomnelo, ze jsem ve Finsku

Ale zpet k vyhledu na more. Na obzoru se totiz objevila kouzelna kavarnicka u more, o ktere jsem uz drive na internetu cetla, ze je moc prijemna a malebna. Protoze jsme byli docela unaveni a potrebovali vzpruhu, mamka okamzite navrhla jit si dat kafe, takze tresinka na dortu prvniho dne byla jasna. Kafe a vubec to krasne posezeni nas vzpruzilo a hned jsme meli silu na cestu do hotelu.

Kouzelna kavarna u vody

Vidite tu radost mamky? Kava nas vazne povzbudila.

Byli jsme take poprve s nasima v prvnim finskem obchode, ja uz zkusena, sjem jim ukazovala velka baleni syru, cokolady a piva. Mamka neodolala a hned si jedno koupila na vyzkouseni. V hotelu jsme si dali veceri, mnou pripravenou ze surovin, ktere mi zbyly na byte a take mrkvovy chlebicek, ktery jsem den predem upekla. take jsme konecne vybalili a ja zjistila, ze asi ¾ mamcineho kufru zabiraly me veci, hlavne oteplovacky a dalsi. V jonsuu jsem si pote vyfotila, co mi hodni rodice vechno privezli, no bylo toho dost. tak mamku napadlo, ze vlastne mi tady maly kufr muzou nechat. a ja mam tak dalsi kufr, kam muzu nacpat veci pri zpatecni ceste. Cokoladky teste se!

Velmi prakticke veci, ktere mi nasi privezli. Protoze oteplovaky zabiraly snad polovinu kufru, nakone mi nechali ve Finsku i kufr. Vsimnete si spejli na peceni.

Dovoz: koreni, polevky, caje, krupicka, pudingy, zvykacky a veci k peceni.

 Hotel take nabizel saunu a bazen zdarma a ja toho hned sla vyuzit, nasi byli na bazen unaveni a saunu moc nechteli, za to, ja se krasne ohrala, zrelaxovala a najednou jsem mela i silu si 20 min zaplavat. Byl ctvrtek kolem pul 10 vecer, takze v bazenu nikdo nebyl. Byla to nadhera si zaplavat. Chtela bych tady v Jonsuu chodit plavat, nejak se mi po plavani styska, ten pocit, kdy se ponorite do vody... V saune jsem si kratce podivala s jednou Americankou, ktera v Helsinkach mela tanecni vystoupeni a rikala mi o uzasne snidani tady v hotelu, takze jsem se na rano tesila jako blecha.

Pripravena na saunovani, samozrejme ze jsem potkala nejakeho chlapa na chodbe, kdyz jsem sla k vytahu. Tak jsme se na sebe usmali a mne vubec nebylo trapne, zvlaste v tech "papucich"

Ale o snidanich a pamatkach, ktere jsme navstivili az priste. Priste bude take vice fotek a mene tlachani.

Moi moi

Lenka