Další dny ve škole, adrenalinová cesta z Lidlu a první party

Hei hei,

máme tady víkend a já bych vám teď ráda napsala něco o dalších dvou dnech školy, zajímavé cestě z Lidlu a první party, kterou jsme tady v Joensuu zažili. Začnu asi tím méně oblíbeným a nejdelším - školou. 

Jedna běhací

Edit: Omlouvám se, dnes je to nějaké moc dlouhé a mám málo fotek.

Ve čtvrtek jsme opět trávili mnoho času v přednáškovém sále. První byla na řadě přednáška o ubytování. Znovu do nás hustili, ať dodržujeme noční klid, ať si dáme pozor na ztrátu klíčů atd. Musím říct, že je skvělé, že tyto informační přednášky máme, člověk má fakt jasno, jak se má nastěhovat, jak se má vystěhovat, ale trochu si připadal, že je to jako pro blbečky, protože tohle všechno je možné najít na internetu a paní při nastěhovávání nám hlavní body říkala. Dále byla přednáška od Policie, která se zabývala hlavně povolením pobytu, totiž i občané EU se musí registrovat na policii a zaplatit poplatek 50€, pokud jsou ve Finsku soustavně déle než 3 měsíce. To ale neplatí pro občany severských zemí (Švédsko, Norsko, Island). Také nám říkal, že má sice Joensuu nízkou míru kriminality, ale ať to nepodceňujeme a kola si zamykáme.

Poté jsme měli přednášku od moc milé paní doktorky z univerzity. V kampusu jsou přítomni doktoři, i třeba takový gynekolog, i když ten se asi připlácí. Poté se ještě u zdravotnictví zůstalo a paní vedoucí zahraničního oddělení nám říkala o depresích a jak jim předcházet. Strašně zajímavý a asi i pravdivý mi připadal graf emocionality týkajících se dlouhodobých zahraničních pobytů. Myslím, že zatím to u mě tak opravdu probíhá. 

Fáze před odjezdem je typická pro naprosté skákání emocí nahoru a dolů, jednou jsem se strašně těšila, podruhé zase brečela a říkala, co mě to jen napadlo. Poté jsem se zase pro něco nadchla, potom si zase u hodně věcí říkala, to dělám teď v ČR naposledy atd.

Teď jsem asi ve fázi honeymoon (líbánky v aj, honey = med), kdy je člověk nadšený z nových věcí. Akorát že teda první den v Joensuu, jak pršelo, nefungoval prvně internet, jsem byla docela emocionálně hodně dole, proběhl také první skype s přítelem.  Ale teď jsem OK.Jsem zvědavá, jeslti přijde další fáze: kulturní šok a stýskání po domovu, anebo jestli tohle mohlo být bráno jako ten můj první den. Dále je tam poté adaptace a opět fluktuace před odjezden z nové země, poté nadšení z návratu, ale poté také stýskání si po zahraničí. Počítám, že po takové třeba menze, moderní škole, jinému přístupu, krásnému prostředá se mi stýskat bude, ale budu doma!

Každopádně nám radila až trávíme co nejvíce času venku, hlavně až bude málo slunečního svitu, a ať hlavně jižané berou vitamín D jako doplněk stravy. Koukala jsem se na denní svit v Joensuu a sluníčko nám bude v nejhorším období vycházet až kolem půl 11!!! A zapadat kolem půl 4, což enní tak hrozné, u nás je taky ve 4 tma. Musím se přiznat, že na tohle se vážně netěším. 

Po obědě měl přednášku o finské kultuře Kanaďan, který tady už dlouho žije, má i finské občanství. Bylo to zajímavé, ale já se přiznávám, že jsem ho moc nevnímala (což je velká škoda, byla to asi jedna z nej přednášek), protože jsem si objednávala výlet do Laponska, protože byla poslední místa. Naštěstí teď jsme už zaregistrovené všechny a 3. 12. - 8. 12. na nás prosím myslete, ať tam za polárním kruhem nezmrzneme a nemáme moc velké deprese s té neustálé tmy. Je tam možnost se vykoupat v severním ledovém oceánu, schválně, kdo do toho půjde :D Každopádně z přednášky si asi nejvíce pamatuji, že o Finech panuje, že jsou tišší, méně seběvědomí. Z historického hlediska to může plynout z toho, že byli pořád pod nadvládou někoho (Ruska, Švédska), ale já myslím, že Finové jsou zatím fajn, je jsou možná někdy až moc zamračení, ale to se nedivím, když je hnusně, je hned i nálada horší. Také nám ale říkal, že Finové jsou hodně soutěží, milují hokej a v roce 2007 vyhrála finská skupina Lordi (schválně si je poslechněte, je to fakt síla, tady se poslouchá jiná muzika, však i Nightwish je finský, pro poslech kliknout zde). Finové také hodně třídí odpad, což není až tak překvapivého, mají i zálohu na PET flašky, ale zajímavé mi přišlo, že všude jsou informační papírky upozorňující hlavně na třídění papíru a bio odpadu. Přijde mi, že u nás je důraz na plasty a papír. A poslední asi nejtypičtější věc pro Finy je sauna! Už jsem na ni zvědavá, většinou jsou zde prý úplně nazí. Něco jiného je jít do veřejné sauny, kde člověk nikoho nezná s někým, koho hodně dobře zná, než když má jít do sauny s někým, koho zná trochu, to mi přijde nejhorší. Ale uvidíme.

Závěrečné shrnutí přednášky o finské kultuře

V pátek poté byla přednáška o knihovně, měla ji strašně milá paní, proto potom byly takové fronty při vytváření průkazky do knihovny. Dokonce je zde i možnost stáhnout si ěnkteré tituly na dva týdny do počítače, nebo mají i elektronické noviny z několika zemí, byla tam i ČR, takže přůkazku si určitě pořídíme. Mají super systém na vyhledávání knížek, kliknete na odkaz a vidéte mapku knihovny se zvýrazněním místa, kde je vaše požadovaná kniha. Poté byl ještě IT worskop, ale myslím, že neřkeli nic nového. 

Rozdělení knihovny

Achjo, už zase píšu strašně podrobně! Pardon, asi bych měla uvažovat o té spisovatelské dráze, ale bojím se, kdo by četl mé myšlenky. Ale nebojte o škole už jen jedna zmínka. Odpoledne měla schůzku už jen naše Filosofická fakulta (ano, pod ní padá učitelství), kde jsme viděli garanty různých programů, kteří nám představili nabízené předměty. Naše garantka Helena je fakt drsná ženská, učí hlavně hudební předměty, kterých tady máme dost, už se na ně těším. 

Po škole jsem se konečně rozhodla jet do Lidlu, měla jsem připraveno, kudy pojedu. Cesta ze školy tam, byla naprosto v pohodě, za to cesta zpátky, ale k tomu se dostanu. Každopádně z minulého příspěvku asi víte, že mám konečně arašídové máslo, jupí! Dnes jsem ho už měla na snídani s palačinkami, banánem a skořicí - nej kombinace. Tenhle Lidl byl fakt velký a ceny některých výrobků byly fakt levnější než jindě, něco ale zase bylo dražší. Každopádně konečně jsem si koupila mouku, stála jsem sice u regálu s mobilním překladačem hodně dlouho, ale myslím, že jsem vzala tu správnou - hladkou mouku, měla obrázek bábovky na sobě. Potom jiná mouka, o které si mylsím, že je polohrubá, měla na sobě obrázek těch kynutých švédských skořicových šneků, a dokonce jsem myslím našla i mouku hrubou s obrázkem knedlíků. Akorát asi více používají sodu než kypřící prášek, ten si ještě seženu. Koupila jsem si také jogurt v krabičce od mléka a opět jsem bojovala s příliš velkými baleními sýrů a šunek. Nakonec jsem si poprvé tady koupila šunku, protože vycházele za pěknou cenu na Finsko. 

Velmi těžký nákup v Lidlu

Doufám, že to nezní, že si stěžuji pořád na finské ceny, to není pravda, předem jsem věděla do čeho jdu a ano, je to tady dražší, ale člověk to nemůže přepočítávat, mají tady vyšší platy, takže zboží musí být automaticky také dražší. Docela jsem si říkala, že to neustálé přepočítávání na začátku mě bude otravovat, ale skoro hned od začátku nepřepočítávám na české koruny. Stejně tu cenu nezměním, pokud chci mléko, holt hledám jako student a ještě zahraniční levnější variantu atd. Spíše se snažím srovnávat výrobky a vím, že třeba maso je tady dražší artikl atd. Mléko a káva jsou zase úplně v pohodě. nemá cenu si na něco stěžovat, člověk to stejně nezmění, může být maximálně jen na chlebu s vodou, na což mám až moc ráda jídlo :D

Nákup v Lidlu stál za to, sice 2 kg mouky, mléko, 1 kg jogurtu, mrkve bylo znát. Ale když jsem vyšla z Lidlu pršelo a pláštěnka byla úplně vespod pod jídlem, takže jsem ji nevytahovala a spoléhala se na bundu. S velmi těžkým baťohem a k tomu ještě taškou na řídítkách se ale odhodlaně na sedla na svého Klokana (má už přezdívku bobek starý, protože na předním blatníku má napsáno něco jako Klo) a vyjela. Trasa podle google měla trvat kolem 20 min, ale to bych se nesměla několikrát ztratit, nesmělo by pršet, nesměla bych nosit brýle, přes které jsem nic v tom deěti neviděla, později sice přestalo pršet, ale zase se mi zamlžovaly. No, byl to vážně zajímavý "výlet". Ale alepsoň kvůli počasí a zvýšení adrenalinu z toho, že dorazím domů až kdo ví kdy, když se pořád ztrácím, jsem úplně zapomněla na těžký nákup a bolavý zadek. Naštěstí jsou tady ty ulice fakt dobře značené a mám tu offline mapu, ale zastavovat co kousek a zjišťovat, kde vůbec jsem, nebylo zrovna nejrychlejší. Nejhorší bylo se dostat na jeden most, špatně jsem zabočila (po několikáté), most jsem viděla, dokonce jsem pod ním i podjela, ale byl pěkně vysoko nade mnou a já na něho nadávala, jak se na něj mám kurnik dostat. Musela jsem poté přejít přes čtyřproudovku bez přechodu apod. Jízda na něm taky stála za to, pěkně to foukalo a padala mi kapuce. Poté jsem klasicky ještě několikrát zabloudila, např. jsem asi 2x míjela njěkaé holky a pokaždé se vrátila, jednou jsem zajela do nějakého lesíku, kde byla cesta jen pro horská kola, rozhodně ne pro mého Klokana. Každopádně domů jsem nakonec trefila a dorazila! Zpocená, unavená, hladová, ale arašídové máslo za to stálo. Hned jsem si dala čokoládku na dohnání energie. 

Tahle hezky včera bohužel nebylo

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, je včerejší Get-to-know-each-other party (party pro poznání se navzájem) pro mezinárodní studenty. Šli jsme tam na 9, ať máme vstup zdarma, akorát oni si to zase vybrali na šatně (3€). Při vstupu nám kontrolovali všem průkaz totožnosti. Party nebyla špatná, ale zjistila jsem, že jsem asi hrozně divná na poměry dnešních mladých lidí, že mě už party moc neberou. Ze začátku ještě hrála dobrá hudba, hlavně se první hodinu hrála hra na seznámení, kdy jsme měli papír s údajemi ( Najdi někoho, kdo...např. umí napočítat finsky do deseti, pochází z hlavního města své země, jehož drink to bude poprvé v Joensuu atd.), to byla fakt zábava, akorát bylo pěkně narváno, ale později začala hrát ta klasická "hudba". Bylo tam i karaoke, které bylo fajn, ale byla na něj hrozná fronta. Nakonec jsme jeli před půl druhou už domů. Zapoměnla jsem zmínit, že jsme se na to vyfešákovaly a jely v šatech na kole, to bylo fakt parádní. To kolo má ale hodně výhod, protože zima nám fakt nebyla. Pro zajímavost, cider stál první dvě hodiny 4€, později už necelých 6€, panáky stály kolem 5-6€. Ale tady je alkoho opravdu drahý, navíc v pražských diskotékách jsou částky taky hodně vysoké.

Rozmazaná, ale je!

No, a my teď máme před sebou víkend a téměř volný týden, školu totiž žádnou zatím příští týden nemáme. Takže hurá na první úkol, zkompletování předmětů a také na volejbal, na který jsme se před chvilkou přihlásily. 

Hyvää viikonloppua

Lenka