Z deníčku upsané holky XI: Pomalu, ale jistě finišujeme

Hei, 

změnila jsem layout stránky, všimli jste? To jsem Vás a sebe chtěla naladit na Laponsko, které už za pár dnů uvidím. A také jsem si chtěla postýskat, že nám roztál sníh. Oteplilo se nám a dokonce jsme v jeden moment zjistila, že jsme měli tepleji než vy, kteří jste o necelých 2000 km na jih. Ale začneme ještě fotkami se sněhem, minulou neděli ho totiž bylo ještě spoustu a taky byla pěkná zima.

Zbývá: 19 dnů

Raději budu jezdit na ledu nez v tomhle! V této brečce jsem měla větší strach z pádu než na ledu.

Začneme zase hezky chronologicky a to minulou nedělí. Rozhodla jsem se vyjet si dopoledne na vyjížďku do hlavního kostela Joensuu, připojila se ke mně i Gábi. Byly jsme obě zvědavé, jak to bude uvnitř vypadat. Cesta byla nádherná, vysvitlo sluníčko, tak jsme hned fotily zasněženou a krásně osvětlenou krajinu. Když jsem jeli centrem kolem 10 ranní, připadaly jsme si jako v městě duchů. V úplném centru a nikde ani noha! U kostela se mi povedlo potřetí tady v Joensuu stalo, že jsem spadla z kola, ale ne při jízdě, ale opět když jsem sesedala, holt člověk zbystří všechny smysly během jízdy a potom během sesedání spadne! Uvnitř kostela bylo moc hezky, byla jsem vážně překvapená, na to že je to evangelický kostel. Mši vedla hlavně žena a sem tam zpívala trojhlas nějaká skupina, znělo jim to moc krásně. Během zpívání jedné písničky ze zpěvníku jsem měla pocit, že danou písničku znám a taky že jo, na jedné hodině náboženství ve finské škole, kterou jsem zrovna pozorovala, se ji děti učily.

Pluh v neděli ráno až ke dvěřím domu / Vidíte ty paprsky na tom stromku?

Večer ale centrum Joensuu vypadalo naprosto jinak. Oficiálně se totiž rozsvěcovala vánoční světla, zpíval tam dětský sbor, přišel i cocalovský Santa Claus, a v 6 hodin byl dokonce i ohňostroj. Ten jsem už dlouho neviděla, takže to bylo příjemné. Akorát jsme vážně z těch davů lidí byly šokované. Asi se celé Joensuu sešlo na náměstí, které je normálně prázdné. Součástí byly i "vánoční trhy a stánky", těch tady bylo asi takových 6 a bylo to dost smutné. Nic moc, na to kolik lidí přišlo. Hlavně nám strašně chyběla možnost koupit si svařák! Alkohol si tady na veřejnosti nekoupíte. Zajímavý je taky finský způsob jezení klobásy, tu si kupujete samotnou bez pečiva, jen tak do sáčku politou kečupem nebo hořčicí.

Vlevo dole můžete vidět stromeček, který je jen ozdoben světýlky, ničím jiným. Vpravo nahoře můžete zase vidět balónek ve tvaru mumínka.

Protože nám byla zima a chtěly jsme se ohřát, našli jsme po delším hledání otevřenou kavárnu, kde jsem si já dala horkou čokoládu a zbýhaly se mi i sliny na dortíky, ty vypadaly moc dobře. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsem si ho nedávala, čokoláda byla totiž hrozně sladká.

V pondělí jsme měli opět hudebku a tentokrát jsme zpívali a hráli koledy. Učitel nám před tím ještě ukazoval aplikace na tabletu, kdy může hrát na tabletu i na bicí a kytaru. Už existují i smart nástroje. Hrůza! :D Byla jsem se také opět podívat na finskou základku na hodiny finštiny, abych měla z čeho psát seminárku do ČR. Tak byli zrovna Finové prváci. Byla jsem mile překvapená, že se se mnou chtěli bavit a zajímalo je, jakých rozdílů jsem si ve finském vzdělání všimla oproti českému. Pozorně mě naslouchali a hodně mi pomáhali, že mi překládali, co učitel zrovna zadal za práci.

Předvánoční večírek se spolubydlícími

V úterý večer jsme si konečně udělaly se spolubydlící Youru česko-čínský večer. Udělali jsme bramboráky, Youru taky něco uvařila, i když krom pikantnosti to nebylo úplně čínské jídlo. Po večeři jsme si dali ještě dezert, který jsem nepřipravovala já! Ale Gábi, akorát chudák z něho enměla dobrý pocit, protože moc nevyrostl, ale za to můžu částečně já, protože jsem ji radila, asi špatně, nebo byl špatný prášek do pečiva :-) Ale nám to chutnalo! K tomu jsme si udělaly finské vánoční nápoj - glögi, což je něco jako teplý džus s vánočním kořením, něco jako nealko svařák. Ale samozřejmě že v hospodách si to můžete objednat i se štamprlí.

Naprostý mix večeře: tofu, salát se slaninou a papričkami, pikantní polévka, batátová kaše, bramboráky a dále dýňovo-kakaová buchta, kterou jsme si mazali vším možnám. A finské glögi k pití.

Ve středu ráno jsme měli my erasmáci-učitelé 15 minutové vystoupení před celou školou v tělocvičně. Každý země si měla připravit něco ze své země. My se rozhodly říct pár typických českých věci ve finštině, aby nám děti rozuměly a poté zatančit polku. Tančili jsme na písničku Vysoký jalovec, a dokonce tři naši spolužáci to s námi zatančili v páru. Naštěstí byli moc šikovní a naučili jsme je to za chvíli. Byl to zajímavý zážitek - zatančit si českou polku na finské půdě s Japoncem. Ten původně ani nevěděl, jak mě má držet. Ale zvládl to perfektně.

Včera, tedy v pátek jsme šli na International Music Event, koncert, jehož účinkující byli erasmáci z různých koutů a předvedli tak svou muziku. I když byla škoda, že mnoho z nich zpívalo anglické písničky, i když nejsou z anglicky mluvích zemí. Vystupovalo hodně Němců, Portugalců, Rusové, někteří byli na pódiu několikrát, holt hudební talenti. Hodně zajímavá byli dva Indové, všichni pařili na současnou indickou hudbu, já zrovna měla v ruce tamburínu, tak jsem si to taky užila. Také jedna holka z Israele zpívala, takže jsme sylšeli i hudbu mimo Evropu.

I když jsem si u více než poloviny čísel říkala, že zpěv není jejich silnou stránkou, někdy dokázali zpívat fakt falešně, obdivovala jsem je, že do toho šli. Byli jsme šokovaní, že hudebníky se pro tento večer stali hodněkrát lidé, kteří jsou normálně dost stydliví. Je hezké, že hudba dokáže člověka vyburcovat postavit se před lidi. Zabylo mi trochu líto, že jsme do toho taky nešli, ale bála jsem se toho množství těch zkoušet. Nejlepší pro mě byla jedna studentská skupina, složena převážně z Rusů a potom asi i Portugalky a dalších. Měli i bicí a elektrické kytary, fakt to mělo grády.

Pro zajímavost fotka z nějakého Hesburgeru, opravdu jako mekáč, neměla jsem tu čest si tam ale něco dát, takže nemůžu porovnat.

Po koncertu jsme šli ho finského "mekáče" Hesburgera, poté do baru na jednoho cidera a poté konečně na afterparty, protože začínala až v 11. Zažila jsem tak teprve svou druhou disko párty v Joensuu. A zase mi to na delší dobu stačilo. Překvapivě hráli docela dobré písničky, později mě to ale přestalo bavit, navíc hudba hraje šíleně nahlas, takže mi potom pískalo v uších a bolely mě hlasivky. Já byhc na tyhle party chodila tak na max 2 hodiny, potom mě to vážně začne až nudit, jsem holt z jiného těsta než většina mých vrstevníků. Ale ono je to i tou hudbou. Tuc, tuc není mé oblíbené.

Příští článek bude asi jídelní. Mám tolik fotek, že je ani všechny snad nebudu moci dát :-) Už vážně přestanu fotit jídlo!

Pro zájemce sdílím odkaz na hezkou a hlavně veselou finskou koledu, kterou zpíváme ve sboru a slyšeli jsme ji i na náměstí. Kliknout zde :-) Jinak jsou většinou finské koledy docela ponuré. Jedna je například o tom, jak je hrozné, že jsou zase Vánoce, že je všude sníh, je zima, spoustu lidí nemá domov a umře tam nějaký mladý kluk, který se stane ptákem a jeho sestra ho krmí. Nebo aspoň něco takového a prý je to nejznámnější finská koleda! Je depresivní jako blázen!

Jo! Málem bych zapomněla! Na koncertě jsem slyšela tuhle písničku, kterou určitě všichni znáte, ale vůbec jsem nevěděla, že je finská. Takže pokud si hcete poslechnout další veselou písničku. Doporučuji, ale určitě ji znáte.

Přeji Vám krásný zbytek víkendu a krásnou první adventní neděli. Kdo se těší na Vánoce jako já?

Lenka