Z deníčku upsané holky IX: Padá sníh, padá sníh, pojedeme na kole! Jupí :-)

Hyvää iltaa.

Sataa lunta! Konečně! S pohledem na tu krásu si ke psaní článku ještě pouštím koledy a mám pocit, že Vánoce jsou za rohem. Ale potom se podívám na ikonku data vpravo dole na obrazovce a smutně si uvědomuji, že je teprve půlka listopadu. Ale to ten sníh. Holt v Čechách není moc ve zvyku mít sníh takhle brzy. Snad vydrží a snad vydrží i naše nadšení do něj. 

Můj ranní pohled z okna 13. 11. 2015

Původně jsem chtěla psát jídelní článek, protože se tolik toho zajímavého za týden nestalo, ale potom ve středu padal sníh s deštěm a ráno dvanáctého, tedy přesně noc po Martinovi, jsme měli první pořádný sněhový den :-) Tedy pořádný zase moc ne, nemáme tady zatím metry sněhu, ale to třeba přijde.  Teď jsem se vrátila z kostela a začíná se opravdu tvořit vrstva sněhu, snad z toho nebude brzo brečka. Ale počasí hlásí kolem 0 až mínus 1 stupně, takže nám to asi vydrží. Proběhla další poprvé pro nás v Joensuu. První sníh, první jízda na kole, pro Gabču F. první pády, ale naštěstí to brala velmi s humorem.

Parkoviště u univerzity aneb na kolech se jezdí pořád stejně

Většina lidí by asi normálně tak nadšená z prvního sněhu nebyla. Ale! Jsme ve Finsku, kde už to začínalo být pěkně depresivní. O půl 4 už máme tmu, celkově máme kolem 7 hod světla, což ještě ujde, ale už je to méně, než je v ČR na nejkratší den v roce. Navíc pořád pršelo, bylo hrozné vlhko a do toho samé eseje a teď máme ten krásný bílý sníh, který rozsvítí ten náš tmavší svět tady. Odraží totiž světlo a hlavně má neskutečně pozitivní vliv na naše duše. Nikoho jsem tady neslyšela mluvit jinak, než je sníh je super. Pravda, možná se to za nějaký čas změní. Ale teď nám tu radost nekažte :-)

První cesta do školy, kdy jsme se omlouvaly, že jsme přišly pozdě, protože holt na sněhu se jede pomaleji.

Ale asi máte už dost povídání o sněhu. Povím vám něco o dalším týdnu v Joensuu. Minulou neděli jsme byli na bowlingu se skupinou Čechu a Slováků. Byla jsem opět poslední, bongling opravdu enní má parketa, ale docela mě baví překvapivě. Protože ale sestra od Gabči N. přivezla spoustu pudinků, na úterý se dohodla pudinková párty s grilováním, a ta taky proběhla i když počasí tomu zrovna nepřálo. Já neměla co grilovat, tak jsem se připojila s teplým čajem později. I když slivovice z Čech zahřála asi více. Je tady totiž jeden blázen, co vezl do Finska kolem 7 litrů.

Grilování za deště a tmy

Pudinková párty byla fajn. Pudink se sice povedl trochu spálit, není se čemu divit, když chudáci holky dělaly rovnou z pěti balíčků. Ale pořád se to dalo jíst a hrnce po odmočení docela i umýt. 

Sice mám zrovna něco v puse, ale foto vkládám kvůli pudinku. Zelený je pistáciový.

V úterý mi také konečně s 10 denním zpožděním přišel pohled od taťky a další od mamky, které se na cestě někde ztratily, ale našly si ke mě cestičku, to je hlavní. Má sbírka začíná být fakt velká. Ale za každý nový pohled jsem moc ráda. Možná i více než na táboře. Musím moc pochválit mou mamču, která je skoro jediná, která mi píše. Fakt moc děkuji. A děkuji také taťkovi, který mi napsal svůj první pohled (Mami, vyřiď mu to, prosím.). A také tobě, Kubíčku :-)

Nejsem infantilní, ne ne :-)

Ve středu jsme měli další hodinu hudebky, kde jsme s ena konci učili hrát na typický hudební finský nástroj - kantele. Může mít různý počet strun, originální má 5 a zvuk trochu připomíná čínskou hudbu. Ale jsou i velká moderní kantele, na které se dají hrát věci! Kdo by si chtělo poslechnout, nechť klikne zde. Hudba mi to přijde zvláštní, ale moc hezká.

Tradiční finský nástroj kantele

V jiné hudebce jsme zase hráli na kytary a já si sedla i na chvíli ke klavíru. Zpívali jsme písničku Diana v angličtině, ale většina lidí se soutředila jen na hraní, tak učitel chudák zpíval sám. 

Ve čtvrtek jsem byla opět na základní škole, tento den jsem se soustředila hlavně na výuku finského jazyka. Musím totiž napsat seminárku do Didaktiky českého jazyka, abych toho tady neměla málo. S jednou Finkou jsem mluvila o tom, jaké písmo se učí a ona mi napsala 3 druhy. Od roku 2016, kdy bude platit nové kurikulum, musí všechny školy učit jeden určený druh, který je nevázaným typem písma. Bavily jsme se o tom, jestli je to dobře, že písmo je jednodušší, protože učit psát je důležité hlavně pro jemnou motoriku a děti jsou chopné zvládnout i těžší vázané písmo.

Vlevo nahoře je písmo, které se už učí a od příštího roku bude povinně na všech školách. Dole je písmo, které se učila Finka, když byla malá. Vpravo nahoře je písmo, které vzniklo mezi tím a na některých školách se uči. Pro zajímavost slovo kirja znamená kniha :-)

Finština mi připomněla, že jsem dostala 5 z finštiny! Nebojte, tady jsou známky obráceně, takže jsem uspěla.

V pátek jsme po dlouhé době sešli s mou tutorskou skupinou, tentokráte v bytě od mé tutorky Tiiy. Bydlí sice v menším bytě, ale sama. To ji můžou čeští studenti jen závidět. Nakonec se nás sešlo myslím 12, já, 2 Finky, 2 Španělé, 3 Němky a 4 Francouzi. Bylo to moc příjemné. Bylo to ve stylu vánočního večírku, takže nás přivítaly finské koledy a finské vánoční jídlo - hvězdy z listového těsta s marmeládou uprostřed a také jejich perníčko-sušenky. Tyto sušenky prý jí spolu s modrým sýrem (jako naše niva). Sice jsme se prvně hodně divily, ale vyzkoušely jsme to a docela to šlo. Ale pro Francouze to překvapivě byla neuvěřitelná představa. Zkusil to jen jeden, který to musel rychle zapíjet a radil ostatním, ať to nezkouší.

Vánoční stůl u Tiiy: finské hvězdy a sušnko-perníky, můj perník. Dále nejlepší Fazer čokoláda s brusinkami, kardamonem a mandlemi, bageta s bylinkovým máslem a modrý sýr.

Já se rozhodla upéct perníkovou buchtu, do které jsem přidala nastrouhané jedno jablíčko a polila ho čokoládou a posypala symbolicky kokosem, připomínalo to sníh. Musím se fakt pochválit. Byl to můj první perník v životě a chutnal mi snad nejvíce ze všech perníků, co jsem jedla. A ostatní z něho taky byli docela nadšení, chutnalo jim moc a ptali se mě, co že to je a co je tam za koření. Bylo docela složité jim vysvětlit perníkové koření. Byla jsem ráda, že jsem nakonec upekla něco, co neznali a chutnalo jim to.

 

Můj perník, dnes už snězený.

 Hráli jsme opět něco na způsob městečka Pallerma. V prvním kole jsem byla vlk - vrah, což nesnáším, neumím být vlk, aby na mě nepřišli. Poté jsme si povídali o všem možném. Nejen díky Španělům bylo v některým momentech až moc hlučno. Je super, že jsme se konečně zase sešli, protože jinak je to hodně poskupinkované po národnostech, takhle jsem si azse rozšířila obzory. S jedním Francouzem jsem se bavila o jídle (no jo, mé oblíbené téma). přinesl totiž francouzské vánoční cukroví, bylo to na způsob klasické máslové sušenky s cukrovou polevou a ozdobami. Další den mi na ně hned dal recept, také jsem konečně dostala recept na slaný koláč quiche. ne, že by ho člověk na internetu nenašel, takhle ale budu moci říkat, že to mám od Francouze! On mi říkal, že v byl v Praze a dával si vepřo-knedlo-zelo. Ještěže existuje google překládač. Francouzská angličtina totiž není ideální. Ale s ním to ještě šlo dobře. 

Když sněží a vy jedete na kole.

A to bude konec, vážení. Snad se máte krásně a můj článek se vám líbil. Přeji hezký další týden.

Moi moi

(zbývá 31 dnů)

Lenka