Třetí den v Joensuu (neděle – suununtai)

 aneb návštěva luteránského kostela, druhá procházka k jezeru, druhý běh, zpovídání čínské  spolubydlící, nevyzpytatelné počasí 

Jsme tady s dalším článkem, původně jsem ho chtěla psát až zítra, ale chtěla jsem, ať je alespoň jeden článek co nejvíce aktuální a ať je o neděli napsáno vážně v neděli. Jsem strašně nerada ve skluzu. Ale nebojte, už budu s tím podrobným líčením dnů pomalu končit. Zatím mám docela od vás dobré ohlasy, jsem ráda, že se vám to líbí, i když někteří právem říkají, že píšu až moc osobně, že by toho mohl někdo využít. Ale já si říkám, že toho píšu až možná tak moc, že se to těm osobám nemůže chtít číst celé. Navíc jsem tady ve Finsku, to by musel nějaký Fin mít dobrý překladač a po návratu domů, chci blog smazat. Byla bych ráda, kdybyste se třeba nebáli psát komentáře, nechci vás do ničeho nutit, to ne, jen že mi vždycky poskočí srdíčko radostí, když vidím, že mám nějaký nový komentář, alespoň vím, že to má smysl. Anebo mi to samozřejmě můžete sdělit jiným způsobem, pokud nechcete být zveřejněni na blogu.

Ty domečky jsou k sežřání, brala bych takový hned!

 Dnes bych vám chtěla povyprávět o mé první návštěvě finského kostela. Bude to hlavně zajímavé asi pro křesťany, ale třeba i ateisté se rádi přiučí, pro mě to třeba bylo docela poučné.  Jak asi víte, jsem katolička, ale tady ve Skandinávii se lidé hlásí k evangelické luteránské církvi, malá menšina poté k víře pravoslavné, takže se není čemu divit, že katolický kostel jsem v Joensuu nenašla. Ale co, řekla jsem si, však je si to hodně podobné a stejně tomu ve finštině rozumět nebudu. Rozhodla jsem se tedy jít vyzkoušet první kostel, protože nemám kolo, šla jsem do nejbližšího kostela. Už podle obrázku jsem věděla, že nebude moc hezký, holt evangelíci si moc nepotrpí na ozdoby apod. Kostel sice z venku nebyl moc hezký, ale uvnitř ušel. Měl dokonce šatnu v přízemí, kde si můžete odložit bundu. Když jsem přicházela ke kostelu, začaly zvonit zvony, což by nebylo tak překvapivé, kdyby nezvonily asi 10 minut v kusu, dokud nezačala mše. Pro srovnání s ČR, u nás se zvoní většinou půl hodiny před mší, ale jen krátce. 

Pielisensuu Church

 V hlavním sále, který byl docela velký, až tolik lidí nebylo, všichni seděli hlavně vzadu. Začala jsem si ale připadat docela hrozně, protože jsem tam snad byla nejmladší, později jsem viděla 2 děti  a jeden mladý pár, jinak tam byly samé opravdu starší ročníky, chyběla i taková ta střední generace. ČR je ateistická země, ale rozhodně v kostelích vídám více mladých lidí než dneska tam. Další „nepříjemnou“ věcí bylo docela velké teplo. Měla jsem na sobě svetr a šaty bez rukávů, tak jsem si ho nechtěla svlékat, ale na teplo jsem si později zvykla. Oproti ČR a katolickým obřadům se hodně sedělo, vlastně skoro pořád, to u nás je to docela tělocvik, pořád jen sed, vztyk, klek, vztyk, sed… Také jsem až do přijímání neviděla nikoho se přežehnat. Ale jinak mše byla skoro stejná jako katolická, takže je to asi vážně na jedno brdo. Největší rozdíl je přijímání podobojí, které katolíci mají výjimečně (Velikonoce např., ale ne vždy).

Pohled do sálu, na fotce to možná vypadá malé, ale bylo to docela dost velké.

 Sice jsem nerozuměla skoro nic (až na pár slovíček), zapojila jsem se ale hlavně ve zpěvu, protože ten já ráda a navíc vím, jak se finsky vyslovují slova, pravidla nejsou složitá, to jen na některých složených slovech si člověk může vylámat jazyk. Při zpívání mi to nedalo a musela jsem si některá slovíčka, která se pořád opakovala, najít ve slovníku, nepřekvapivě to byla slova jako: Bůh = Jumala, Pán = Herra, svět = maailma. Mše byla trochu delší než u nás, asi 1:20. Při východu z kostele kněz nebo jeho „asistenti“ podávali ruku odcházejícím lidem a sem tam prohodili nějaké slovíčko, to mi přišlo hezké.

Po mši jsem chtěla jít nakoupit, ale obchody tady v neděli mají docela omezenou dobu, dva supermarkety, které jsem potkala měly otvírací dobu v neděli od 12 – 18, takže nakoupit musím zítra.

Odpoledne jsme šli se spolubydlícími k jezeru, já tentokrát pěšky, takže s foťákem. Napadlo mě pozvat i Youru, která můj návrh přijala, a tak jsem ji hned začala zpovídat a ptát se na všechno možné, co mě napadlo. Některé byly osobní otázky, některé spíše na Čínu a její kulturu. Nejzajímavější mi asi přišlo, že jak v Číně platí zákon o tom, že můžou mít jen jedno dítě, jinak platí pokutu, tak prý je nějaká novinka, že pokud je člověk nebo jen druh jedináček, může mít děti dvě. Ona sama jedináček je, prý od sedmi let bydlela ale na něčem jako internátě a domů jezdila jednou za měsíc, to si neumím představit. Studuje prý normálně v Šanghaji, takže poklidný život v Joensuu musí být pro ni naprosto odlišný. Další zajímavostí je to (ale myslím, že už jsem to psala), že finská rýže (asi to platí celkově i o jiných státech Evropy) je prý jiná než ta, co se prodává v Asii, takže ji tady moc nejí, zatím jsem ji rýži jíst neviděla. Prý začala vařit až tady, takže čínská jídla neumí, ale když jsem nadhodila, že by bylo fajn si navzájem navařit naše národní jídla, nebyla proti. 

G+L+G

 U jezera bylo zase strašně krásně, pořádně jsme si to tam vyfotili. Bylo super, že bylo zrovna i tak hezké počasí. Byl to moc příjemně strávený čas. Opět jsme obdivovali domečky u jezera. Po procházce jsem šla podruhé v Joensuu běhat. Opět jsem si předem promyslela trasu, opět jsem ji během běhu změnila, tentokrát se sice neztratila, ale vyběhla jsem absolutně někde jinde, než jsem chtěla, ale věděla jsem, jak se odtamtud dostat na byt, takže cajk. 

Lake Pyhäselkä (překládač: Pyhä - svatý,  selkä - hřbet)

 Poslední věc pro dnešek, to počasí tady je vážně vtipné a nevyzpytatelné. Asi 10 minut poté, co jsem doběhla do bytu (už jsem chtěla napsat domů), z ničeho nic začal fakt velký liják. Kdybych byla ještě venku, jsem za minutu durch promočená. A při tom svítilo sluníčko a fakt to bylo z ničeho nic, ani se nezatáhla obloha. A za asi dalších 10 min, možná méně bylo po dešti a opět bylo sluníčko. Zítra máme v plánu jít do města, tak nesmím zapomenout deštník, i kdyby bylo horko a na nebi ani jeden mráček.

Tak vám přeji hezký den, večer, noc, podle toho, kdy to zrovna čtete, hlavně že to čtete :-)

Lenka