První den v Joensuu (pátek - perjantai)

Je sice sobota večer, skoro neděle, ale já jdu psát trochu opožděně o prvním dnu našeho čtyřměsíčního pobytu. S holkami jsme se shodly, že je nám divné, že jsme tady teprve dva dny. Nechápu, že náš první den v Joensuu byl teprve včera. Každopádně to byl docela náročný, ale velmi důležitý den, a kdo má zájem, nechť se pěkně usadí a může si přečíst, jaký ten náš první včerejší den byl. A upozorňuji předem, bude to dlouhé.

Náš dům, ve kterém bydlíme, moje okno je to v druhém patře druhé zprava.

Jak jsem psala v minulém článku, do Joensuu jsme přijely kolem půl jedné ráno, kolem druhé jsme byli v posteli, abychom následně za 6 hodin z ní zase vstaly. Alespoň já. Vstávala jsem v 8, protože jsem se chtěla vybalit a docela to šlo i rychle překvapivě.

Opravdu velká skříň s praktickým uspořádáním, škoda, že se do kufru vešlo jen toto.

Konečně jsme si také za denního světla mohly pořádně prohlédnout byteček. Musím říct, že je docela pěkný, kdo je zvyklý na koleje, tomu dokonce přijde hodně hezký a hlavně velký! Byt má tři pokoje, v jednom pokoji jsem já, v druhém Gábi a ve třetím číňanka, kterou jsme chudáka uprostřed noci vzbudili, je moc milá mimochodem, ale její angličtina je dost hrozná, poslouchá zajímavou čínskou hudbu, přijde mi jako relaxační a ještě jsem ji neviděla jíst rýži, což je hodně divné! Ale prý má hodně ráda vajíčka. Včera si dělala na večeři vajíčka s rajčaty (prostě naše lečo), ale prý to dělala podle receptů rodičů. Tak vidíte naše lečo se jí i v Asii, kam se na něho hrabe rýže. Ale proč píšu tak rozsáhle o ní, když jsem chtěla popsat byt?

Můj pokoj, zatím takový docela prázdný, snad to návštěva Ikey zlepší.

Takže zpět k bytu. Byt je celý relativně prostorný, pokoje, kuchyňka, koupelna, chodba a dokonce i záchod, nemáte tam pocit stísněnosti. Takže alespoň ty velké peníze za to stojí. V kuchyni sice není mikrovlnka, ale je tam trouba! Doufám, že tady nemají drahou mouku, troubo, těš se na mě! Po bývalých nájemnících toho v kuchyni docela zbylo dost, např. i tyčový mixer, ale nevím, jestli funguje. Když mluvím o bývalých nájemnících, musím moc poděkovat tomu, co nechal ADSL modem u mě v šuplíku, díky němu nám jede po velkých útrapách internet.

Troubáááá! Ale zase mirkovlnka chybí.

Kytičky asi kupuje nebo trhá Juro, musím zjistit.

V bytě jsou ale trochu jiné zámky, než na které jsme zvyklí, docela se divím, že když nám to Samuli v 1 ráno vysvětloval, že jsme to pochopily. Ale ono to možná bylo tím, že nás upozornil na to, že když někde ztratíme klíč, bude to stát nějakých 300€ za výměnu zámku. Pořád jsem zatím v hrůze, abych klíč někde neztratila nebo nezabouchla dveře.

Zámek, který nám nedá spát. Přitom jiná je jen ta bílá tečka uprostřed zámku, která pokoj zamyká.

Okno mám asi na severovýchod podle mého odhadu, což je škoda, člověk by si toho málo sluníčka chtěl užít, ale bohužel. Včera celý den pršelo a to dost a už měl člověk depresi, že má v pokoji tmu.
Po vybalení jsem si dala první snídani ve Finsku – v Česku koupený flapjack s jogurtovou polevou (pro méně znalé, mysli tyčinka, kde dvě hlavní ingredience jsou vloučky a máslo, pochází to z Anglie). Po deváté jsme se vydali na zastávku a čekali na autobus, od Juro (číňanka, tak se to vyslovuje, těžko říct, jak se to píše) jsme věděli, že bus stojí neuvěřitelných 3, 30 € (89 Kč) za jednu jízdu. Ale nějak jsme se tam dostat potřebovali, navíc bylo hnusně. Začala zajímavá část, kdy jsme jistě nevěděly, jestli stojíme na zastávce v dobrém směru. Bus přijel pozdě, řidiče jsem se zeptala na „city center“, ale on mi odpověděl: „No English.“ Tak jsem mu jen podala 5€ a doufala, že tam jede. Cestou jsme pořád míjeli nápis „keskusta“ a já si říkala, co to je, no hádejte… centrum J Tak jsme věděly, že jedeme dobře, ale nastal problém číslo dvě…kde vystoupit? A mačká se stopka? Věděly jsme, že musíme přejet řeku a vystoupit na nějakém tržišti. Nakonec jsme zmáčkli stopku a fakt blízko tržiště vystoupili, i když autobusák nás napínal až do konce, protože celé tržiště objížděl a já myslela, že nás nenechá vystoupit. Poté jsme díky zkušenému navigátorovi (ale ne, nebudu se chválit) dorazili na univerzitu. Našli jsme kancelář, kde jsme se zaregistrovaly. Poté jsme samy našly místo, kam jsme museli jít podepsat nájem. Paní mluvila hodně dobře anglicky, ale rozumět ji šlo krásně, vše nám ochotně vysvětlila a taky vystrašila tou částkou za ztrátu klíče či zabouchnutí dveří. Poté jsme měly mít srazy se svými tutory (Finové, kteří nás mají na starost, aby nám hlavně na začátku pomohli). Obě Gabriely mají Samuliho, kterého jsme viděly, já mám Tiiu, kterou jsem stále ještě neviděla, protože jsem se nechtěla od holek prozatím odpojovat a taky se nemohla Tiii prvně dovolat a ona mně. Samuli nám řekl základní informace a rady ohledně školy, ukázal dvě důležité budovy kampusu, zavedl nás do knihovny, restaurace a univerzitní nemocnice.

Univerzitní "nemocnice" s přepážkami jako na úřadě jen místo úřednic zdravotní sestry.

University of Eastern Finland (Itä-Suomen yliopisto) je celkem ve třech městech, jedno je i Joensuu. Je skvělé, že celá univerzita je na jednom místě, všechny fakulty a obory dojíždějí na jedno místo. Kampus vypadá velký, jsem zvědavá, jak tam budeme hledat hodiny. Vše je velice moderní, očividně to nebylo postavené tak dávno. Vzpomněla jsem si při tom na Celetnou a UKáčko. Tahle to tam vážně nevypadá. Kampus má dokonce svou „nemocnici“, tohle je opravdu jiný svět. Také je zde spoustu restaurací, Samuli nám ukázal prý tu nejlevnější, kde se dá sehnat na studentskou kartičku jídlo za 2, 40 €, což je skvělé! Funguje to formou bufetu, že si člověk naloží, kolik chce. Akorát některá jídla jsou dražší. K jídlu si můžete zdarma vzít vodu, nebo džus a mléko. Finové pijí hodně mléko. Samuli akorát říkal, že tohle je trochu jiné mléko, že chutná jinak, použil slovíčko zakysané, příště vyzkouším a dám vědět, jak tedy chutnalo. Finové také hodně rádi chleba, v jídelně byl regál s chleby, také musím příště vyzkoušet.

Také jsme šli do kanceláře studentské unie si vyzvednout welcome package za 2€, kde jsou slevové poukázky, ale hlavně finská sim karta přednabitá necelými 8 €, což se vyplatí. Rovnou jsme se tam také zapsali na náš první výlet do Ikey! Jupí J Už si píšu seznam, co je potřeba, stejně je jisté, že si zpátky budu posílat asi balík poštou.

Po všech těch úřednických záležitostech jsme jeli nakupovat. Samuli je fakt hrozně hodný, půjčil si od rodičů, kteří bydlí 200 km daleko auto kvůli skupince erasmáků. Má jich na starost 6 (2 češky, 2 francouzi, 2 němky) + já jsem se zatím přivtěrkla k němu. Francouzka s Francouzem se sice odpojili, ale stále nás bylo 6 na jedno auto. Takže musel Samuli jet tam a zpátky. Vzal nás do největšího obchoďáku v Joensuu do Prismy. Připomínalo mi to obrovské Tesco, kde prostě seženete všechno. My jsme hlavně potřebovali peřiny a jídlo. Samuli nám vysvětlil, jak vážit ovoce a zeleninu, musíte si zapamatovat číslo na cedulce a to potom zmáčknout na váze.

Docela plný, ale jsme tam v tom dvě.

No, nebudu vám zastírat, byli jsme tam hodně dlouho. Ale ono to tam bylo strašně velké, navíc odhadování, co které slovíčko finsky znamená. Samiluho fakt za tohle obdivuji, nakupovat s 5 ženskýma. Museli jsme koupit takové ty základní věci jako prací prášek, toaleťák, jar apod., takže toho bylo celkem dost. No, platili jsme hodně nepřekvapivě. Já nejvíce, protože jsem brala společné věci na sebe. Mou kartu to stálo 71,01 € (kolem 1900 Kč). Ale tak je to největší nákup za celý můj pobyt, navíc ty věci bylo potřeba a ještě navíc se muselo využít to auto.

Ještě jeden detail, můžete vidět např. mléko = maito, cereálie, kávu - kahvi, čokoládu s kešu oříšky!!!, 1 kg rýže.

Jedna zajímavost, Skandinávie je dost eco-friendly, všude jsou vylepené informační papíry, jak třídit odpad apod. A tak jejich plastové tašky jsou z nějakého zvláštního materiálu, příjemný na dotyk mimochodem, a je na nich napsáno „bio bag“ a jsou zelené.

Sice vypadají žlutě, ale jsou světle zelené.

Na byt jsme přijeli kolem 4 a byly jsme pěkně unavené, navíc i promočené, pořád hnusně pršelo. Proto jsme si ani neprošli centrum Joensuu, protože v takovém počasí se fakt nechtělo. Ani jsem moc venek nefotila, protože se mi nechtěl vytahovat foťák, když jsem držela deštník. Já si poté dala sváču „herkkupulla“ (herkku – pochoutka, pulla – drdol), sice to bylo drahé jako prase (1, 57 €, raději nepřepočítávám), ale já si něco sladkého a skandinávského musela dát. Tato rolka byla se skořicí a jablečným pyré a byla vynikající. Co je ale zajímavé sladké a některé slané pečivo se také kupuje na váhu, na cedulce je uvedena cena za kg a vy si to musíte zvážit. Má rolka vážila kolem 100g. Na večeři jsem vyzkoušela jejich žitnou housku, moc mi chutnala. Ona totiž žitná mouka je velmi oblíbená ve Finsku, asi více než klasická pšeničná. Prostě stýská se mi po domově, ale některé věci jsou tady lepší.

Dobrůtka za 1, 57 €.

Na bytě jsem se poté s Gábi nervovala a snažila zapojit internet, bohužel to nefungovalo, jak by mělo. Ale jak už jsem psala, objevila jsem později jiný modem, se kterým to šlo, i když pořád nebylo vyhráno, protože nejela wifi. Tímto ale děkuji Gábi a jejímu příteli, že nespali do 1 do rána a dokázali to zprovoznit. A já teď můžu psát články jako o závod, stahovat seriály a české filmy a hlavně skypovat!!!

A tímto hezky optimisticky končím článek o prvním dnu v Joensuu (i když moc optimistický kvůli dešti a první emocionální krizi nebyl, ale dnešek byl mnohem lepší, i co se počasí týče, to až zase zítra třeba), taky je na čase, mně samotné se chce jít spát.

Hyvää yötä, pokud jdete spát

Lenka