Já a Suomi: Druhý den v Joensuu (sobota

aneb dokončení vybalení, první procházka, první běh, skype

Tak včera do noci jsme psala jako o život, abych mohla odkaz na tento blog poslat co nejvíce lidem, na kterých mi záleží a u kterých by mi bylo milé, kdyby tento blog četli. Doufám, že se vám články zatím líbily. Kdybyste měli nějaké dotazy, určitě napíšete komentář. Za komentáře budu vůbec ráda. Akorát, kdo používá google, prvně se přihlaste a potom až piště komentář. Kdo nemá, můžete komentář napsat anonymně, jen prosím se potom podepsat alespoň jménem, abych věděla, kdo že mi to píše.

Včerejšek utekl hrozně rychle a to mi přišlo, že jsme skoro nic nedělaly. Překvapivě jsem spala až do půl 9. V ČR byla u mě normálka 7 hodina i dříve, ale šla jsem později spát, navíc asi mám ještě spánkový deficit z cestování. Na snídani jsem si dala první ovesnou kaši s banánem a skořicí, alespoň doufám, že to jsou ovesné vločky :D Protože mi to ale přišlo chudé, přidala jsem si čokoládu. No co, bylo by to až moc zdravé a ráno se může všechno.

Kousek od bytu, třeba ještě grolování stihneme

Po snídani jsem uklízela a organizovala papíry, které jsme v pátek dostala. Mám to hezky nasložkováno podle katgorií: ubytování, škola ČR, škola FI atd. Taky jsem se probírala letáčkami se slevami, které bych měla mít díky studentskému průkazu. Láká mě výlet do Laponska, který je ale fest drahý, ale zase když už jsem takhle na severu, proč nejet ještě více na sever, možná se sem už nikdy nedostanu. Uvidíme, chtěla bych.

Oběd a k tomu klasicky seriál

Dopoledne jsem také stihla ještě první skype s rodiči a zároveň i se setrou, bylo to moc fajn a naštěstí ne tak emotivní, jako první skype s přítelem. Poté jsme si udělala oběd, hezky jednoduchý, zdravější, studentský, ale chutný! Teda alespoň mě chutnalo. Jsem na takové obědy zvyklá i z ČR. Vím že mí rodiče by si tohle absolutně nemohli představit jako jídlo na oběd, to přece musí být MASO a nejlépe brambory. Ale já měla těstoviny, opečenou cuketu a salátový sýr (něco jako balkán) a k tomu spoustu provensálského koření. Až nasbírám více fotek, plánuji nějaký jídelní článek, třeba i s recepty, kdyby měl někdo zájem.

L+G+G na procházce

Odpoledne jsme se šly s G+G projít, byla to naše první procházka po okolí, chtělo to, abychom to tady trochu prozkoumaly. Je sice pravda, že ke konci jsem moc nevěděla, kde jsem, ale Gabča N. nás dovedla domů. Bylo to moc fajn. I když počasí bylo vážně aprílové. Svítilo sluníčko, člověku v bundě bylo horko a najednou se zatáhlo, zvedl vítr a na 5 minut začalo pršet. To mi připomíná, abych si koupila holínky.

Malý lesík, těch je okolo hodně

Bydlíme mimo centrum ve velmi klidné části „města“, tady se to snad městem nedá nazývat, ale jo, hlavní silnice tady jsou kousek. Domečky jsou tady úchvatné, jsou buď cihlové nebo dřevěné, složené z takových těch prknem, no prostě nádhera, něco jiného než u nás. Akorát bylo všude docela mrtvo, skoro nikoho jsme nepotkali, ale ono to bylo asi tím přeháňkovým deštěm. Taky je okolo plno malých lesíku a v nich jsou stezky, takže tohle je vážně pohlazení pro duši.

Je libo houby?

Při procházce jsme narazili i na houby, tak jsme si vzpomněli na domov, kde máte horko a sucho a žádné houby asi jen tak nebudou.

Mé první finské jezero

Možnost grilování u jezera

Po procházce jsem se rozhodla jít zaběhat. Riskla jsem to a vyplatilo se, ani kapka nespadla, bylo krásně slunečno. Opravdu mi to zvedlo náladu. Na google jsem si předem vymyslela trasu k jezeru, abych se neztratila, ale když tak jsem věděla, že nebude problém se najít, protože ulice jsou tady perfektně značeny a offline mapu Finska mám, kde stačí zadat jméno ulice. Což jsem také využila, protože jsem se vážně „ztratila“. Ale pořád jsem věděla přibližný směr, kde bydlím, nebyla to taková hrůza, ani jsem se nikoho nemusela ptát, stačilo najít nějakou pospanou ulici a najít na mobilu. Cestu jsem si takhle prodloužila, ale nakonec těch 40 minutek samotného běhu bylo akorát.

No, není to nádhera?

Finská voda a mé boty

Byla jsem venku ale déle, protože jsem se kochala jezerem, je to tam tak nádherné! Fotky jsou zatím bohužel z foťáku, ale i tak věřím, že vás to alespoň trochu okouzlí. Vážně nádhera! Také jsem konečně potkala pár lidí. U jezera je možnost si něco ugrilovat, také jet na loďce, ale ty jsou asi soukromé. Je jasné, že u jezera je lukrativní bydlet, protože domy byly hodně luxusní. Dokonce tam bylo i pár vilek ve stylu, co se staví i u nás. No, tam bydlet nemusí být vůbec špatné, ale počítám, že asi hodně drahé.

Jedna selfie u jezera

Když jsem se vrátila, dala jsem si večeři, při které jsme se s Juro (na fcb se to píše Youru, takže je možné, že jsem ji špatně rozuměla, jak se to čte nebo já nevím) bavily, co obvykle v Číně jí a co naopak u nás. Samozřejmě, že odpověď byla rýže, ale tu Youru neměla, měla nějaký salát, volské oko, že prý tady jí jinak. Že prý se rýže tady a tam nedá srovnat. Na snídani má ráda toasty. Já ji zase řekla, že v ČR je většinou teplý oběd a snídaně s večeří jsou u většiny lidí podobné, že je to skoro vždy nějaké pečivo s něčím, někdy vajíčka. Akorát že já mám ráda sladké snídaně a pečivo si spíše dávám na večeři na slano.