Čtvrtý den v Joensuu (pondělí - maanantai)

aneb poznávání centra Joensuu a finské kultury volume I

Hezký podvečer přeji, opět jsem se vrhla do psaní, raději hned, kdy si všechno z dneška pamatuji. 

 

Univerzita a kola

Dneska jsme se pořádně nachodily. Kolem 10:30 jsme totiž vyrazily pěšky do centra (5 km, něco přes hodinku chůze), kde byl sraz s tutorskou skupinkou a Samulim, který nám chtěl ukázat trochu město. Bylo kolem 12, ale většina neměla ještě hlad, tak jsme hned vyrazili k jezeru, po cestě nám Samuli ukazoval zajímavá místa, kterých teda ale Joensuu moc nemá. Jedná se o relativně mladé město, které nemá snad skoro žádné historické budovy a klasické „centrum“ tvoří radnice, tržiště a obchodní centra. 

Centrum Joensuu

Jeden z obchoďáků

Joensuu má cca 70 000 obyvatel, ale studuje zde podle wikipedie až 20 000 mladých lidí, takže počítám, že od zítřka budou v centru hlavně mladí. Joensuu je také považováno za hlavní město lesnictví v Evropě, je zde univerzita i Evropský lesnický institut. Přibližná vzdálenost od Helsinek je 440 km, což je dál než Karviná od Prahy, takže se docela vyplatilo tuto vzdálenost s těžkými kufry letět. Ono vůbec je ve Finsku obvyklé létat mězi většími městy právě kvůli vzdálenosti. Letiště prý fungují i v zimě, jsou na to připravená, ne jako naši silničáři. Pro zajímavost do Ruska je to pouhých 80 km, bylo také založeno carem Mikulášem I. v roce 1848.

Univerzitní areál

  Ale dost historie, zpět k procházce, která byla příjemnější. Procházeli jsme kolem stadionu na lední hokej, S nám doporučil se jít na nějaký zápas podívat. Tak jsem prohodila něco o tom, že Česko docela často hraje s Finskem a později jsem přidala, že jsme je naposledy porazili, na to S odpověděl, že to byla smutná prohra. 

 

Nějaká škola a parkoviště pro kola, očividně začínají školu dříve než my

U jezera nás S vzal do jedné restaurace / cafeterie, kde jsme si dali kávu. Většina neodolala a dala si k tomu ještě něco. U mě je ke kávě myslitelné pouze sladké. A protože se Němky bavily o tom, jak byly o víkendu na borůvkách, poté, co jsem viděla borůvkový koláč, bylo jasné, co si dám. Měla jsem tak poprvé jejich finskou kávu. Byla to má první „kavárna“, tak nevím, jestli je to tak všude, ale probíhalo to tam tak, že jste si vzali hrníček, sami nabrali na talíř něco sladkého a šli k pokladně, tam řekli, co chcete do hrnečku (čaj, kávu, …), zaplatili a šli jste si nalít kávu z velké konvice (konvice mi připomínala konvici z amerických filmů) a k tomu v další konvici bylo mléko nebo smetana. Zdarma jste si mohli nalít vodu z ledničky a možná, že byl zdarma i chleba, který byl na stolečku s příbory spolu s nějakou ramou nebo něčím, na tento způsob. Každopádně slečna na pokladně nám nabídla ke koláči vanilkovou omáčku (také zdarma), to jsme neodmítly. Nebudu vám lhát, mně moc chutnalo. I káva, i když si myslím, že je jiná, než na co jsme zvyklí v Čechách. 

Borůvkové koláče s vanilkovým topingem + káva, GN měla nějakou brokolicovou něconazpůsob pizzu

Posezení u jezera bylo nádherné, také jsme si u toho povídali. S nám např. povídal o místě, kde se dá v zimě koupat, kde je vysekaný led. 6e prý můžeme zkusit prvně jít do sauny, potom do vody, která má kolem 4 stupňů a poté znovu do sauny. On sám to prý udělal jen jednou, že je to vážně „extreme“. On sám prý nemá rád se koupat ve studené vodě. Jedná Němka se hned ptala na místo, kde se to spáchat, no, já si taky říkám, že by to nebylo špatné vyzkoušet. Že prý, i když je teplota vzduchu -20, jak vylezete z vody, přijde vám, že je vám horko, jak je ta voda studená. 

Naše, teda správně, jejich skupinka

 Poté jsme pokračovali procházkou kolem řeky (Joensuu ve finštině znamená – opět podle wikipedie – ústí řeky), kolem viděli kostel, který byl oproti minulému kostelu pěkný. To jsem se S ptala na Finy a náboženství a sdílela jsem s ním včerejší zkušenosti. Opravdu moc lidí, zvláště mladých nechodí do kostela, i když se oficiálně k luteránské církvi hlásí, že je to spíše tradice, že on sám zná jen asi 10 mladých lidí. 

Tenhle kostelík už mi přijde mnohem hezčí a s nádechem historie

Řeka

Od té doby jsem se S vyptávala na všechny možné otázky, jsem strašně zvědavá. Jak normálně nejsem ukecaná, tak včera jsem mluvila hodně s Číňankou, dneska zase se S. Asi si už nevzpomenu na všechny zajímavosti, ale alespoň něco vám napíšu. Takže například slavná finská vodka není u Finů zase tak slavná, spíše preferují pivo. S znal českou Plzeň. Že prý vodku pijí, jen když se chtějí rychle opít. Dále jsem se ptala na finské jídlo. Jestli jí sobí maso nebo ryby nějak často. Tak prý sobí maso je velmi drahé a luxusní, ryby se prý až tak moc ve Finsku nejí, cože jsem si myslela. Docela dost lidí mi před cestou říkalo, že to tady budu mít fajn, co se týká jedení ryb, ale já si myslela už předem, že tady moc ryb nebude. 

 

Trh uprostřed města, ve skutečnosti vypadá plnější a hezčí než na fotce, i když pořád to na jižnější trhy nemá

S nám také upozornil na jeden most, který je momentálně v rekonstrukci, ale kterým později budeme jezdit na kole do školy. Že prý si na něj máme dát pozor, až bude zima a bude foukat, ne že by nás chtěl odradit, ale že to není moc sranda po něm jet. 

Snažím se vzpomenout ještě na nějakou zajímavost… Ale nějak to už nejde, ale určitě nám toho řekl spoustu. Poté jsme se rozloučili a naše česká trojka se ještě trošku prošla po městě, ale před cestou domů, jsme si dali pauzu na houpačce, kde jsme drbaly :D 

Pohodička, odpočívání a drbání

 Nohy už nás začínaly docela bolet, ale šli jsme to pěšky i domů, po cestě se poté stavili v obchodě, který je nejblíže našemu bydlišti. Překvapilo nás, že některé věci, tam byly levnější než v tom velkém obchoďáku. Ale např. já bojovala s tvrdými sýry. Ty mají opravdu dražší než u nás a hlavně většinou po kilových nenakrájených baleních! Nakonec jsem si vzala půl kilové balení, snad se mi to nezkazí. Blbé je, že nemáme mrazničku, takže to ani nemůžu zamrazit. 

Tenisky to jistí na dlouhé procházky

 Jinak dopoledne jsme trochu uklízela byt, ale nešlo to až tak poznat, ale naše spolubydlící Číňanka Youru to poznala! A omlouvala se, že nám s úklidem nepomohla, je to fakt strašně milá holčina. Trochu jsme si potom povídali o čínštině a snažila nás naučit pár slovíček, ale je to vážně šílený jazyk. 

Potom nás s G přepadl hlad, tak jsme si daly tvaroh, hezky v 10 večer, ale já měla tak sílu dát se ještě do článku. Zítra totiž budu asi skoro celý den mimo byt. 

 

Pidi parčík blízko školy

Jo, málem bych zapomněla, dneska bylo nádherné počasí, pokud jste to z fotek nepoznali. Ani jedna kapka deště, dokonce šlo jít jen v tričku! Na sluníčku se člověk i ohřál, hned měli všichni lepší náladu. Ta aktivní Němka, o které už byla řeč, měla na sobě později plavky a mířila dokonce k jezeru. Že bych se taky někdy odhodlala a ani ne ve 20 stupních se šla okoupat? (Ano, vím, že s vašimi třicítkami se to nedá srovnat, ale prý už vám to má taky skončit.)

Hyvää iltaa

Lenka