Z deníčku upsané holky XII: Laponsko - Tam za arktickým polárním kruhem

Moi,

dnes nad ránem jsem se vrátila ze skoro týdenního výletu na ještě větší sever - z Laponska. Všichni se moc na tento výlet těšili a myslím, že se moc vydařil, všichni si to užili a máme jistě spoustu co vyprávět, protože komu se poštěstí projet se na saních s husky pejsky a soby, nebo vidět pravého Santa Clause, vykoupat se v Severním ledovém oceánu nebo bobovat po sauně v plavkách. Takže vás teď zvu alepsoň zprostředkovaně na výlet do Laponska. Bude to dlouhá cesta, ale snad zábavná. 

Edit: upozorňuji ještě jednou, že článek bude fakt dlouhý, holt zážitků je spoustu.

By mě zajímalo, jestli je vážně přesně tady Severní polární kruh :D nebo jen "čára" někde blízko pro turisty.

Balení byla fakt fuška, brala jsem až moc jídla a musela jsem si pár věcí dát ke Gábi do velkého kufru, protože já si brala jen malý, což se ukázalo jako výjimka, všichni měli velké kufry jako by jeli domů. Protože jsme odjížděli v jednu ráno a poslední bus do centra jel před 11, byl menší sraz ještě v hospodě, kde je český interiér a čepují české pivo, já si ale raději nic nedávala, ať v buse nechodím čůrat. Z Joensuu nás jelo přes 120 lidí jen ve dvou busech, ty totiž byly strašně dlouhé a člověk měl opravdu málo místečka před sebou, ale vlezli jsme se. Přec noc většina lidí spala, já byla překvapená, že sem tam jsem taky spala.

Muzeum Arktikum s Laponskou kulturou: oblečení na zimu, panenka a svatební kroj

Kolem 10 jsme přijeli do města Rovaniemi, které leží u Severního polárního kruhu. Nejdříve jsme šli do Arktického muzea. Je na něm zajímavé, že je rozdělené na dvě poloviny, v jedné je klasické muzeum s Laponskou kulturou apod., v druhém je vědecká část, kde např. upozorňují na globální oteplování, nebo se můžete podívat na polární záři na falešné obloze. 

Santa Claus vesnička

Poté jsme jeli do vesničky Santa Clause, kde údajně bydlí ten jediný a pravý Santa Claus. No ještěže my máme českého Ježíška. Vesnička byla hrozně komerční. Všude jen červená, světýlky, kýčovité jako blázen, ale nebudu popírat, že se mi to takhle před Vánoci nelíbilo. Akorát jsem nepochopila, když se tak chvástají, že právě tam bydlí jediný pravý Santa, proč tam byly dvě budovy, ve kterých byli jiní Santové. Takže jste se mohli klidně vyfotit za 20€ s dvěma jinými Santy. My jsme tam šli ve velké skupině a nemuseli jsme nic platit, sice jsme nějakou fotku prý měli dostat, ale zatím nic. Ale vyloženě zakázané fotit na vlastní foťák asi nebylo, taže fotku máme i tak a zadarmo. Přestože tam bylo spoustu obchodů se suvenýry, koupila jsem jen jednu věc. Nějak jsem z té spousty studentů a kýčovitých věcí neměla náladu na nakupování s velkou přirážkou. Naštěstí nákupní horečka přišla později, takže malé dárečky snad pro všechny lidi, kteří pro mě něco znamenají, mám :-) Na tomto místě také funguje pošta, kde jste mohli poslat vánoční příná přímo od Santy a jeho šotků.

Santa Claus vesnička, tentokráte se severním polárním kruhem, velkým sněhulákem a schránkou od Santy.

Do městečka Saariselkä, kde jsme byli ubytovaní, jsme dorazili kolem 8 večer. Bohužel my jsme byli ubytování ze všech 60 lidí až jako poslední, takže až kolem 21:30 jsme se dostali do chatky. Nálada byla po celém dnu cestování pěkně nervózní, každý se těšil na sprchu a postel. Chatka nás ale velmi mile překvapila. Byla to pravá dřevěnka s trámy, krbem a hlavně vlastní saunou! Sice pro 8 lidí docela maličká, ale nakonec i v kuchyni jsme si nějak poradili a vystřídali se. Všichni jsme snili o tom, jak jednou budeme mít takovou chatku a budeme tam jezdit s rodinkou. Bylo hlavně super, že zde bylo nádobí, myčka, mikrovlnka, plotýnky. Nesmí chybět samozřejmě kávovar, který jsme ale nepoužili. 

Saariselkä s nějakou pracovnou Santy, Angry Birds Parkem a vpravo dole naše chatička, no není nádherná?

Naštěstí jsem spala v pokoji, tři lidé totiž museli spát nad koupelnou se saunou, takže museli mít každy večer pěkně horko, saunu jsme totiž využívali často a hlavně večer. I tak jsme se ale všichni po dlouhé době strašně dobře vyspali. Pomohla tomu asi větší tma, vzbudila jsem se někdy o půl 10 a myslela si, že musí být ještě strašně brzo, ale nebylo. Ono totiž za polárním kruhem vyjde sluníčko až v lednu. Kolem půl 10 se začínalo rozednívat, ale celý den bylo jakoby takové šero, od půl 11 do půl 2 bylo docela dost světla, zato ve 2 byla už zase tma. Ale my zvyklí z Joensuu, jsme nebyli moc v šoku, navíc se to dalo čekat. Já si původně myslela, že za polárním kruhem je v zimě naprostá tma, ale nějaká světlo se zakřivením země i tak dostane.

Naše chatička vevnitř, skládala se z jedné velké obyvatelné místnosti, dvou malých ložnic, podkrovní ložnice a koupelny se saunou.

Jedno dopoledne jsem se šla projít městečkem, abych využila času, kdy je světlo, lidi z chatky ještě spaly. Bylo to super být na chvilku sama, přece jen jsem introvert a být neustále s dalšími 7 lidmi na malém prostoru se projevovalo. Saariselkä je turistické místo, jsou tam jen chatky a hotely pro turisty a příznivce zimních sportů. Nachází se zde velký kopec pro bobování, dále lyžařské centrum, hotel s wellness, Angry Birds arena pro děti (Mimochodem, věděli jste, že Angry Birds pochází z Finska?), obchůdky se suvenýry, obchod a restaurace. Prostě je to zcela umělé město, místní lidi musí bydlet jinde, všude byli jen samí turisté. Výhodu to mělo ale v otevíracích dobách, které byly velmi štedré oproti zbytku Finska.

Obloha hrála všemi barvami a všude byl sníh. Jinak fotka vpravo dole je focena v 9 ráno.

Zapomněla jsem zmínit, že sluníčko sice nevyšlo, za to obloha byla při dlouhém východu a západu moc krásná, asi za tom může holt to zakulacení Země a pronikání paprsků ze sluníčka (Kubi, třeba to můžeš v komentářích vysvětlit). Také jsme se opět dočkali sněhu. Nebylo ho zase tak moc, ale hned pár desítek km za Joensuu už byl sníh na cestách a v Laponsku už byla celistvá pokrývka. Byl krásně bílý a bylo fajn se v něm např. projet v oteplovících po zadku.

Další den v Laponsku jsme měli zaplacené dvě aktivity a to Husky safari a návštěvu sobí farmy. Na husky farmě jsme měli možnost si pohladit štěňata, vyslechli jsme si také něco o tomto "sportu", např. že psi ve předu jsou lídři, urpsotřed jsou psi na rychlost a vzadu na sílu. Psům je prý celkem jedno, v jakém jsou tými, ale lídři by měli být dobře naspárováni. Také může být problém, když je zrovna období, kdy samičky a samečkové se chtějí dávat do kupy. To se potom klidně zastaví a dělají neplechu. My jsme naštěstí měli dobré spřežení, byli chudáčci sice asi unavení, takže to nebylo tak rychlé. Ale když jsem za nimi musela do kopce běžet, skoro jsme jim nestačila. Na saních jsme totiž jeli ve dvojici, jeden z dvojice seděl, druhý stál a sáně "řidil", což znamenalo že daný člověk mohl brzdit saně, jinak si pejsci mohli dělat co chtěli. Ale jelo s námi i pár chovatelů na snowmobilech, kteří je korigovali a pomáhali, když byl problém. Husky safari byla fakt super zkušenost, i když mi bylo trochu blbé, že podporuji zneužívání husky pejsků pro vydělávání na turistech. 

Sobí farma byla poté trochu zklamání. Po 5 km na husky safari jsme se projeli na saních tažených soby jedno kolečko jako na pouti na poníkovi. Poté jsme si uvnitř velky chaty, která patřila pravým Laponcům, opékli buřty a poslechli si něco o Sámech. Prý už v dnešní době jsou velmi moderní. Většina z nich má třeba normální práci. Původně to byli kočovníci, kteří se stěhovali za soby. Kdybyste nevěděli rozdíl mezi sobem a losem, můžu vá to teď objasnit. Sob je menší a většinou někomu patří, jsou to dá se říct domácí zvířata, protože např. táhnou sáně. Ale jinak žijou volně. Velmi často je potkáte na silnicích. Vážně se divím, že jsme žádného nesrazili, oni totitž na té cestě stáli úplně s nezájmem, že je někdo může přejet. Los oproti tomu je vážně divoký, sáně vám nepotáhne, je také větší a samozřejmě i jinak vypadá, má takové placatější parohy. 

Tento pohle je pro finské řidiče na severu častý, holt na cestě je méně sněhu.

 Další den jsme jeli ještě více na sever k Severnímu ledovému oceánu, to jsme museli dokonce překročit hranice do Norska, protože Finsko takhle na sever až nesahá. Cesta to byla docela náročná, přece jen to bylo další 300 km a v Norsku kvůli fjordům i dost po serpentinách. Ale byla to krása. Výhled z okna za to stál. Už teď vím, že do Norksa si ještě určitě ještě zajedu. Ve vesničce Bugøynes jsme měli možnost se jít vykoupat do Severního ledového oceánu, přijde vám to šílený nápad? Nakonec to tak šílené nebylo. Bylo asi jen -2 st. Přotože je oceán trochu ohříván golfským proudem, je tam prý taková teplota skoro celou zimu. Ano, voda byla hodně studená, plavat by v ní fakt nešlo, ale na velmi rychle smočení to bylo fajn. Navíc kdo může říst, že se koupal v tomto oceánu? Akorát kvůli posunu na norský čas zde byla totální tma o půl 1! To byl fakt masakr. Díky, že bydlím v ČR. Po koupeli jsme šli na norskou rybí polévku, která byla moc dobrá a vůbec nebyla cítit rybinou, treska se totiž do polévka dávala zvlášť. Po cestě jsme měli zastávku u vodopádů. Na zpáteční cestě jsme se zase stavili v obchodě se suvenýry, kde jsem toho chtěla spoustu koupit a taky docela dost toho koupila. Mám radost, že mám malé dárečky z Finska pro většinu lidí. A pro sebe rukavice z ovčí vlny. Snad budou teplé, ale na výletě na sněžnicích se osvědčily.

Nahoře vlevo: tam jsme se koupali!

Koupání v Severním ledovém oceánu

Další den jsem byla na té procházce a odpoledne nás čekal výlet po kolí na sněžnicích. Sice prvně trvalo, než si člověk zvykl v tom chodit, poté jsme to ale uvítali, protože jsme chodili v hlubokém sněhu a hlavně z kopce a do kopce. Bylo to ale super, si to vyzkoušet. Užitečné byly hlavně "hřebíky" které se zabodly do sněhu, když se člověk postavil na špičky, i tak jsme ale dostkrát skončili na zadku, byla to sranda. Po tomto výkonu nás čekala laponská večeře: lososová krémová polévka (mňam, to mi bude chybět) a jako hlavní jídlo bramborová kaše se sobím masem a brusinkami (další mňam. Masa bylo opravdu hodně, až bych k němu potřebovala více kaše, takže jsem byla moc spokojená.

Finská večeřese sobím masem, sněžnice a bobování!

Zapomněla jsem, že jsme v tento den byli také bobovat. Boby si člověk buď může pujčit z půjčovny za peníze, nebo zadarmo pod kopcem, leželo tam totiž několik volných k použití. Bylo to super. Už si ani nepamatuji, kdy jsem to dělala naposledy. Navíc kopec to byl velký, musela jsem brzdit rukama.

Bobování + fotka se Santou - tím pravým samozřejmě, heč!

Po sauně ani není taková zima v těch plavkách :-)

Bobovat jsme si zkusili i po sauně u chatky, ale jen kvůli fotkám. Zase tak dlouho tam člověk vydržet nemůže. Já se ale musím přiznat, že jsem asi ze studeného sprchování na závěr už vytrénovaná a normálně mi enstačilo po sauně jít jen ven, ale msuela jsem se zchladit ve sněhu, což až ěnkdy fakt bolelo. Ala mně se to strašně líbí! Projít se ve sněhu hezky naboso a potom do něj ryhcle skočit a šup do sauny na další kolo. V budoucnu prostě musím mít saunu!

Poslední den jsme vyspávali, uklidili chatku a měli pár hodin ve městě. Já ještě dokoupila další suvenýry, nechci ani počítat, kolik jsem za všechny dárečky utratila. A před odjezdem si dali ještě hamburger s uzeným sobím mase. Byl vynikající, i když jsme na něj museli stát velkou frontu.

A to už bude konečně všechno. Určitě jsem na některé detaily zapomněla, ale myslím, že jsem toho napsala dost. Fotky snad dokreslují atmosféru věrohodně. Jinak mně tento výlet urychlil poměrně můj čas ve Finsku, prootže už jen 8 dnů a bude v mé milované rodné zemi. Moc, moc, moc se těším! Ale vím, že už to vydržím. Ještě potřebuji udělat spoustu věcí a potom se hlavně sbalit a všechno tady ukončit.

Dnes jsem se byla proběhnout a to jste měli vidět můj úsměv od ucha k uchu, dky jsem viděla konečně sluníčko! Vážně bych nemohla bydlet za polárním kruhem. Rázem všechny starosti byly pryč a já si užívala ten pohled do sluníčka. k tomu navíc západ slunce nad jezerem. Potřbeuji sem tam takové zážitky, abych si uvědomila, že ŽIVOT JE KRÁSNÝ! Byla jsem tak naplněná pozitivní energií, že to ani popsat neumím. Ale na české sluníčko se těším ještě více :-)

Západ sluníčka v Joensuu sice ve 2 hodiny, ale nádherný!

No, nic, pomalu ale jistě končíme. Počítám, že už jen tak 1-2 články a blog bude jen archívem, protože už nebudu mít tolik zajímavého co říct.

Tak krásný zbytek týdne

Heipä

Lenka